FDb.cz - filmová databáze

Pozvání do kina se neodmítá (   natož od ředitele art kina) a   pokud navíc začíná tak milou   větou „ jako svého přítele a   zastánce“ a k tomu je ještě   vtipné ... „ na první premiéru   roku 2008 již je uvedení   snímku s výstižným názvem ...   A BUDE HŮŘ. „ A opravdu hůř   bude , což jsme pochopili hned   jak jsme do kina vlezli .   Tentokrát se nekonal žádný   raut, ale vyfasovali jsme u   vchodu pytlík s 1 rohlíkem, 1   jablkem a 1 sýrem. Mnoo ...   měla bych jedinou, ale zásadní   připomínku. Víc by se k tomuto   netradičnímu filmu hodil jeden   lahváč a startky.
PS.   Když jsem se dívala na co jsem   pozvaná příště, tak docela   dostávám strach co mě při   vstupu do kina čeká tentokrát   :-).

Málokdy se člověku poštěstí   vidět film, který získal cenu   hned ve čtyřech kategoriích   včetně té hlavní: nejhorší   film, nejhorší scénář,   nejhorší režisér, nejhorší   herečka a na další byl   nominován: nejhorší filmová   dvojice a nejhorší herečka ve   vedlejší roli. Prostě jsem   nedokázala vítězi Zlaté maliny   2005 odolat. Rebecca načape   svého milého v jednoznačné   situaci. ... „Richard a ta   malá. Počkej, jak jen se   jmenovala? Už vím. Děvka“.   Takže musí rychle sehnat kluka   na jeden večer, aby vzbudila u   Richarda šílenou žárlivost.   Opravdu „skvělá“ záležitost,   která nezapomněla ani na tak   oblíbené zvracení a navíc   přidala své vlastní   neuvěřitelně stupidní   nechutnosti. Zasloužené   vítězství!

Dokument, který nevěří   oficiální verzi týkající se   tragických událostí 11. září.   2001 a předkládá svoji   vlastní. A přestože já sama   nejsem příznivcem   konspiračních teorií, určitě   stojí za pozornost. V každém   případě je v lecčems velmi   znepokojující a to je to   jediné co k tomu mohu říct já.   Názor si každý musí udělat   vlastní. Takže si z něj půjčím   jen pár vět ...   "Netvrdím, že znám pravdu   o tom co se ten den stalo.   Pouze pátrám po někom, kdo měl   motiv, příležitost, kdo měl   vybavení, kdo měl tu vůli.   Strávil jsem dost času uvnitř   Bílého domu během kampaní a   poznal jsem dobře lidi, kteří   se o tyhle věci starali, abych   věděl, že zveřejněná verze   událostí ve skutečnosti není   nikdy taková jak se doopravdy   udála." P.S. Mé hodnocení   není důležité. Nicméně film   nabízí jedno děsivé (ale podle   mě logické) vysvětlení i z   oboru, který mě pár let živil   a ve kterém se tahle záhada   mnohokrát rozebírala. Ocel se   sice v žáru chová   nevyzpytatelně, ale pokud   Amerika používá podobné   standardy jako Evropa bylo pro   mě a je (pokud bych měla   věřit oficiální verzi) velmi   nepochopitelné, že se   železobetonová monstra zřítí   jako věž ze sirek a v tak   krátkém čase. Jak už jsem   řekla na začátku, v lecčems   velmi znepokojující !!!

... „Copak mám na hlavě   napsáno blbej policajt? –   Nevím. Nevzal jsem si brýle.“   Na stanici čekají nového   velitele a najednou ... s   igelitkou a svačinou vstupuje   Cezary Pazura. Toho kluka si   už vážně musím dát do NEJ. A   už je tam.
„13   Posterunek“ je praštěný   sitcom, kterému není nic svaté   a to je dobře, navíc jeho   podivné osazenstvo zvládá   každou situaci. Bojí se snad   jen návštěvy svatého muže.   Uznávám, že vpád biskupa může   být stresující. To si pak   každý musí dát pozor na   jakoukoliv zmínku ... „ o   kostelu, politice a hlavně o   sexu“ . Jinak si poradí   opravdu se vším : s inspekcí ,   s mrtvolami, se ztraceným   kulometem, s hadem, s   blechami, ruskou mafií ...   prostě se vším. I když třeba   zabít vánočního kapra je i pro   policisty úkol vskutku   nelehký. A málem bych   zapomněla na Pershinga, což je   dokonalý policejní pes,   kterého hraje tentokrát ( jaká   příjemná změna) anglický   buldok. No a já musím se   smutkem konstatovat, že ta   zdánlivě nekonečná hromada DVD   s tímhle seriálkem mi zmizela   nějak podezřele rychle ... Asi   to půjdu nahlásit na 13   okrsek. Třeba tam bude zrovna   poletovat nahý Cezary :- ).

Detektiv Jack je v podstatě už   odepsán, jeho život zvolna   plyne od kocoviny k opilosti   nebo naopak. Dostává už jenom   podřadné úkoly a najednou má   místo kolegy za úkol   vyzvednout z vězení svědka a   dopravit ho k soudu. Jenže   nadšené a nekončící žvatlání   jeho vězně ho donutí zastavit,   koupit flašku a loknout si.   Poprvé vystřelí instinktivně a   potom už je potřeba zaostřit   kalný zrak, rozhodnout se a   začít utíkat a střílet. Od   soudu ho sice dělí jenom   několik bloků, ale desítky   policistů si přejí smrt jeho   důležitého svědka. Zápletka je   velmi podobná filmu „Policejní   kordon“, kde si alkoholika s   policejním odznakem zahrál a   režíroval Clint Eastwood , ale   „16 Block“ má o * lepší   příjezd k soudu. A ještě něco.   Pánové zkuste se ( než odpoví   Jack ) zamyslet nad   hypotetickou otázkou : na   autobusové zastávce jsou 3   lidi, stará a velmi nemocná   paní, váš nejlepší přítel a   děvče vašich snů. V autě máte   místo jen pro jednoho. Koho   vezmete?

2046 jsou příběhy o hledání   lásky. 2046 jsou vzpomínky na   lásku. 2046 jsou tragédie,   které přináší láska. 2046 jsou   obrazy a nádherná hudba...

Tae-Suk rád jezdí na návštěvy,   ale je rád na návštěvách sám,   bez hostitelů. Možná by se dal   nazvat zlodějem soukromí.   Velmi nevšední pohled na   násilí a krutost v nás a kolem   nás ... „Je těžké říct, zda-li   svět ve kterém žijeme, je   skutečný nebo jen sen“.

Nic extra jsem nečekala, takže   nemůžu nikomu nadávat jenom   sobě. Koupit výhodně starý dům   v tom je ... „Vždy nějaký   háček“ ... „Staré domy mají   duši“ a některé i duchy. Jinak   souhlasím v lecčems s Mlapiska   . Sněhurku a sedm trpaslíků   považuji s dalším děsivým   hororem mého dětství Broučci (   1967) za to nejstrašidelnější   co jsem kdy viděla :-).

Žánru sci-fi jsem nikdy   nepřišla na chuť (někdo nemá   rád komedie a já sci-fi).   Takže ho nejen nevyhledávám,   ale naopak se mu spíš snažím   vyhnout. I u 4400 jsem si   říkala, lehce nakouknu,   přesvědčím se, že to není nic   pro mě a rychle od toho pryč a   ... a najednou jsem byla u   druhé série. (Neumím si to   vysvětlit jinak, než že se   vždycky těším na úvodní píseň   “A Place In Time” kterou zpívá   Amanda Abizaid). A 2 série   dala Úřadu pro národní   bezpečnost nejen novou šéfku,   ale přidala k záhadám i humor.   Agenti Diana Skouris a Tom   Baldwin. A vzorek z 4400   navrátilců ... každý obdařen   nějakou mimořádnou schopností   zpátky ve světě, který je   nechce ... "To se lidé   4400 unesených tak bojí? Jsme   jim moc nablízku, že to   nevidíme? - Tohle není strach.   To je nenávist ve své čisté   podobě." Ve vedlejších   rolích se objeví i známé tváře   z „ER“ Sharif Atkins, Kathleen   Wilhoite. Přesto nakonec za   7*, ale jak jsem se přiznala,   nemám ráda tenhle žánr.

Parta pěti pekelných mužů s   trampolínou ( a ta trampolína   je snad jediná originální věc   v tomhle filmečku) poskakuje   po Itálii, aby vybrala   skopčákům sejf. A jelikož   Němci jsou naštěstí ( naštěstí   pro těch 5 cirkusáků) úplně   pitomoučcí a naprosto neškodní   ... „Hej, knedlíci ! Buďte   hodný, hodný „ …. mohou naši   udatní amíci hrdě nosit na   nepřátelském území i svoji   uniformu :-))).
P.S. V   hlavičce filmu bych žánr   válečný spíš nahradila slůvkem   parodie.

Tím, že děj začíná v okamžiku,   kdy je všechno skončeno a   podepsáno, umocňuje to   atmosféru zklamání (znásilnění   ex-manželem těsně po rozvodu a   jeho následující otázka ...   „Nechceš to ještě zkusit?“ mně   nadlouho uvíznou v paměti!) A   postupné propracovávání se k   tomu prvotnímu závanu   porozumění, přes všechnu   bezohlednost, chvastounství,   lhostejnost. Škoda, že   údernost mají hlavně úvodní   dvě epizody. Nezbývá mi než   Marion ( Valeria   Bruni-Tedeschi podává naprosto   věrohodný výkon) popřát ať se   jí po rozvodu daří lépe než v   manželství :-).

Dlouho jsem měla u tohoto   hereckého koncertu dam   francouzského filmu nižší   hodnocení. A to jen a jen   kvůli tanečním kreacím   Catherine Deneuve. Ale nakonec   jsem její nemotornost   kompletně přehodnotila, vždyť   k její kráse, eleganci a   šarmu, ještě umět tancovat   .... tak to už by byl vrchol   nespravedlnosti :-) .

... „To, co uvidíte, by pro   vás nemělo být nic nového.   Naši reportéři, vláda i média   měli tyto materiály předložit   každému z nás. Zeptejte se   sami sebe, proč jste je nikdy   neviděli v televizi.“
První část dokumentu z   plánované série se věnuje   událostem 11.09.2001,   konkrétně se zabývá pádem   budov WTC ... „Díky   dennodennímu opakování v   médiích americká veřejnost   uvěřila, že oheň ve věžích byl   tak silný, že ocelová   konstrukce WTC jednoduše   povolila…. Za necelých 10   sekund se 110 poschodí   sesypalo k zemi a rozpadlo na   prach.“ 911 Mysteries Part 1:   Demolitions hledá odpovědi na   otázky a oficiální teorii (   podle mě) vyvrací ...   Nekritičtí obdivovatelé   G.W.Bushe a jeho „ demokracie“   jistě nebudou souhlasit.   Nicméně mně tahle verze pádu   železobetonových monster   připadá logická a vlastně i   jediná možná. Pokud ovšem   11.září ( kromě jiného)   neporušilo i mnohé fyzikální   zákony.
P.S. Velmi mě   potěšila ( a překvapila)   informace, že se tenhle film   pouští i na hodinách Občanské   výchovy na středních školách.

Tenhle film jsem poprvé viděla   v Maďarsku. Celou dobu jsem   stála, protože se nám   nepodařilo pochopit systém   číslování sedaček. Angličtině   jsem nerozuměla a maďarské   titulky ... no, škoda mluvit.   A přesto jsem byla neskonale   šťastná !!!P.S. Velmi osobní   hodnocení

Bilancování po 30 letech a   mnohdy velmi hořké ... „ Byly   to dobré a zlé časy. Užili   jsme si spoustu zábavy, ale už   bych tím nechtěla nikdy   projít. Někdy to byla hrůza.   Horečka, hysterie, upocené   šílící davy. Každému, kdo se   ocitne tváří v tvář hystericky   vřeštícímu kotli lidí ... musí   běhat mráz po zádech. A   hranice mezi jásotem a davovým   šílenstvím je docela křehká (   Agnetha)„. A přestože já   sama si sebe ( připouštím to   ovšem velmi nerada) dokážu   představit v tom vřeštícím   nadšeném davu ( kdybych ovšem   měla tu příležitost), tak   Agnethu chápu. Chtěli zpívat a   chtěli být slavní ... netušili   ovšem, že budou slavní až tak   moc ...

Kraťounký a velmi vtipný   příběh o tom jak loutková ABBA   ke štěstí nepřišla. Přihlíží i   skutečná ABBA a hudbu obdivuje   a určitě i závidí např. Cher.   V bonusech na DVD jsou i   některé písničky ABBy (The   Winter Takes it All, Take a   Chance on Me, Dancing Queen,   Waterloo ), ale hlavně   dokument jak tenhle mini   filmeček vznikal … a ten je   mnohem delší než klip a   dozvíte se v něm třeba i to,   že se Agnetha s Fridou při   natáčení nikdy nesešly a jedná   se o montáž.. P.S. Každý   milovník ABBy ( a nejen on)   by měl mít tohle DVD ve své   sbírce.

Bohužel asi skutečně   definitivní kolekce. Je velmi   nepravděpodobné, že by Agnetha   a Frida společně dokázaly   ještě něco nazpívat ... něco   natočit. Škoda. " Thank   you for the Music"

Jason má i díky své dívce   Freya prošlapanou cestu   vzhůru. Teprve po jejím   zmizení zjišťuje, že Freya   zaháněla nudu pomocí   adrenalinových sportů ...   „Někdo prostě surfuje na Netu   a někdo na moři“ a spoustou   dalších sebevražedných   hovadin. Její bývalá parta   destruktivních blouznivců ho   bez problémů příjme mezi sebe   a Jason začíná   "žít" a zároveň   pátrá po pravdě. Hodně   nenáročná záležitost. Koukat   se na to dá hlavně kvůli moři   a slunci, ale jen jednou!

Na můj vkus, je to příliš   absurdní a brutální. Od   prvního snímku – ručně   vyrobená zbraň v rukou dítěte,   z které střílí na plechovku,   která je na hlavě jeho sestry.   Pes kterého jeden škrtí a   druhý utlouká baseballovou   pálkou a potom dalšího a   dalšího. Štěně, které se   zloději rozhodnou zabít   upálením. Zoofilie atd. A to   co si dospělé osazenstvo   vesnice dělá navzájem ( a   každý sám sobě) mně už bylo   tak nějak jedno. Politiku,   bídu ani válečná traumata jsem   ve filmu nevnímala. Bylo mi   líto jenom těch psů ...

Tenhle film miluju. Zdánlivě   nesourodá dvojice, která se   ocitnula uprostřed války a   Afriky na kocábce se vzletným   jménem African Queen „ Máme   hromady jídla, 2000 cigaret,   dva soudky ginu. Můžeme tu   zůstat měsíce, jestli budeme   chtít. Veškeré pohodlí domova   včetně tekoucí vody.“ Pro mě   je, ale Africká královna   nezapomenutelná především díky   roli Katharine Hepburn. „   Nikdy jsem nepomyslela, že by   pouhá fyzická zkušenost mohla   být tak stimulující! Zažila   jsem takové vzrušení dříve jen   několikrát, v kázáních mého   bratra“. V každém případě jsem   ráda, že někoho napadlo tuhle   konverzační nádheru vydat na   DVD. Tak snad abychom si dali   čaj o páté pane Allnute nebo   vlastně drahý.

Adaš Miauczynski (to je ten   beznadějný zoufalec z Dzien   Swira, volného pokračování   Ajlawju), tentokrát ještě   toužící po velké lásce. Adam   už toho zažil v životě hodně   (oženil se, rozvedl se, pil,   nepil, psal, nepsal), ale ta   pravá láska, ta se mu zatím   vyhýbá. Na jakési svatbě potká   atraktivní blondýnku, v které   rozpozná Gosiu, na studiích s   ní strávil jednu noc ( ve vší   počestnosti), ale čas je   rozdělil. Tentokrát se i   milují ( poprvé) a vyznají si   lásku .Od této noci, tráví   Adam většinu času   telefonováním a taky ve vlaku   na trati Lodž – Wroclaw a   zpět, na cestě za láskou ženy   svých snů, kterou miluje i   nenávidí. Miluje ji, když o ní   sní a nenávidí, když je s ní.   Nesnáší její nedochvilnost (   to plně chápu, je to i moje   nejlepší a zároveň nejhorší   vlastnost), vytáčí ho, když se   mu nevěnuje ( i tentokrát jsem   na straně Adama), on musí   abstinovat a ona pije a žije,   k tomu se přidávají konflikty   při sexu, kdo co chce a komu   se co líbí či nelíbí   (tentokrát jsem jednoznačně na   straně Gosi :-))) ). Nedokážou   být spolu ani bez sebe a život   chystá další zkoušky.   „Ajlawju“ je vtipná komedie ze   života, pokračování „ Dzien   Swira“ je cynická rekapitulace   a „Wszyscy jestesmy   Chrystusami“ ..., ale to už   bych prozrazovala moc. V   každém případě všechny tři   filmy mohu jen doporučit

... „Znáte ten pocit, kdy ať   děláte co děláte nebo ať jdete   kam jdete nikam nezapadáte?   Nevím jaké slovo pro to   použít. Odcizení, odcizenost   ... neslučitelnost? Ne, to   není přesné. Ale musí pro to   být pojmenování, protože já se   tak cítím pořád. Jmenuji se   Akeelah Andersonová a je mi 11   let.“ Tak začíná film o   holčičce s absencemi ve škole,   bez disciplíny a nijak   oslňujícím prospěchem, která   ráda hraje scrabble a ve škole   vyniká jen v hláskování.   Příběh její cesty na   nejprestižnější soutěž ve   spellingu. Což je na naše   zvyklosti poněkud zvláštní   disciplína a domnívám se, že z   pohledu diváka (pokud není z   řad pyšných rodičů) i poněkud   nezáživná. Ale zřejmě za   velkou louží je tomu právě   naopak, protože nejprve   Akeelah věří jen ředitel školy   a její trenér a postupně ji na   národní soutěž připravuje celá   čtvrť a samozřejmě jí fandí a   hláskuje s ní každý u televize   ... v barech, ve školách,   doma. Výborná Keke Palmer v   roli děvčátka, které dokáže   spelovat spoustu podivných   slov o kterých jsem často ani   neslyšela (což je ovšem   smutné).

Alex má dluhy, ultimátum a   zachránit ho může pouze   dopsaná kniha, jenže se zasekl   už u první věty a ani s ní   není moc spokojený, je prostě   zoufalý. A stenografka Emma?   Nejprve ... „nehodlá ztrácet   čas v soukromém apartmá   zoufalého muže“. Přesto   zůstane. Mají 30 dní na   vytvoření skvostu z červené   literatury. Jde jenom o to čí   názor a záměr vyhraje ... „ Já   jsem autor! Jasný. A já říkám,   že...“ nebo ... „ Já jsem   čtenář! Jasný. A já říkám, že“   Kdo má rád odpočinkové komedie   bude spokojen. Kdo tenhle žánr   nemusí, ten to rozcupuje.

Alfie je do sebe zahleděný   Narcis, který se stará v   životě jen sám o sebe a své   pohodlíčko ... „Na nikom   nejsem závislý. Nikdo není   závislý na mě. Můj život je   jen můj.“ A vlastně ... proč   ne? Vždyť je to krásná životní   filozofie :-). A pokud už   navazuje nějaký vztah, hledá   vždy obdiv a potvrzení své   dokonalosti. Jenže ... „Každý   má datum spotřeby. A ženy jsou   na regálech kratší dobu než   muži.“ Nebo ne?!

... „Nejdůležitější je   nepodlehnout panice.„ V   ložnici amerického prezidenta   může být docela frmol, zvlášť   když zrovna předal údaje „   o tuhých palivech“ . A přitom   to začalo jako skoro „normální   „ rande . Je to sice   zatraceně americké, ale je   to i zatraceně vtipné. A   Amerika může jen litovat, že   nemá v Bílém domě takového   frajera jako je Michael   Douglas. I když Martin Sheen   ( tady jen poradce ) je v   Západním křídle taky   prvotřídní střihoun, kterého   by „jim“ kdekdo ( já tedy   rozhodně) záviděl. ... „Měli   jsme milované prezidenty,   kteří nedokázali dát dohromady   jedinou kloudnou větu.“ A   znovu mají. A patří jim to   :-).

Nemám ráda ostré předměty   blízko očí, obzvlášť břitvy   ne. Mrak přes měsíc - břitva   přes oko. Tfuj. Přesto mi   nezbývá než dát vysoké   hodnocení.

... " Já vím, co mi chceš   říct, miluj bližního svého. A   víš co já ti na to Maruško   odpovím? Blbce ze mě nikdo   dělat nebude“ tak pravil Pán   Bůh. A já s ním (pro   tentokrát) naprosto souhlasím   :- ). Hezká vánoční pohádka,   ale asi jenom vánoční! Mimo   tohle období je v ní příliš   náboženství. I když podané s   víc než vkusným a vtipným   nadhledem.

Úžasný miniseriál, který bych   ráda všem doporučila, jenomže   ... nevím jak! Těch pocitů je   tolik, že bych je nedokázala   vůbec zformulovat. Takže to   zkusím tak, že si z Andělů   půjčím pár vět .
...   „Jedno nechápu. Jestli vás   neznám, jako že nejspíš ne,   tak byste tu neměl být, v   tomhle přeludu, protože mám   vyzkoušeno, že mozek, odkud to   vše vychází, by neměl být   schopen vymyslet něco, co   nikdy nezažil, co nepochází ze   zkušeností skutečného světa.   Představivost nedokáže   vymyslet nic nového, že ne?   Jen využívá zážitků ze   skutečného světa... a spojuje   je do vizí. Dává to nějaký   smysl? Za daných okolností   ano. Když si myslíme, že jsme   unikli nesnesitelné   všednosti... a lživosti našeho   života, jde vlastně o tutéž   všednost a faleš uspořádanou   tak, že se zdá nová a   pravdivá. Nemůžeme znát to, co   jsme nepoznali. Není to   deprimující? „
Pokud   jsem Vás ani teď nenalákala,   nedá se nic dělat. A pokud   jste se při téhle nádheře už   nudili , tak Vám opravdu   nerozumím ... a snad ani   nechci :-).

Velmi křehká je hranice mezi   světem těch ještě „normálních“   a těch co se jim „točí v hlavě   zeměkoule obráceně“. Stačí   málo a ocitneme se ve světě   podivných postaviček a ještě   podivnějších názorů ... „Za   moje šílenství může NATO.   Narodil jsem se v den, kdy   naše země vstoupila do NATO.   Každej rok protestujou   komunisti proti mým   narozeninám. Proto tvrdím, že   vstupem do NATO ratifikovala   vláda chaos v mé hlavě.“...   „Boha nezajímáme my, ani nikdo   jiný. Je mrtvý, Nietzsche ho   zabil. Jedinou větou. Řekl:   Bůh je mrtev. A lidem bylo   jasné, že to tak je.“ Nádherné   a děsivé zároveň ...

Oceňuji nápad z hlasem (   Libuše Švormové) filmové   Angeliky , která nás provází   celým příběhem. V bonusech   jsem se několikrát vracela k   písním, které zpívala Petra   Janů ( i když stejné písně s   přehledem a přesto jinak   zpívala Radka Fišárková) . A   přestože vím, že srovnávám   nesrovnatelné. Jediná Angelika   bude pro mě navždy ta s   Michéle Mercier.