Pozvání do kina se   neodmítá ( natož od   ředitele art kina) a pokud   navíc začíná tak milou   větou „ jako svého   přítele a zastánce“ a k   tomu je ještě vtipné ...   „ na první premiéru roku   2008 již je uvedení snímku   s výstižným názvem ... A   BUDE HŮŘ. „ A opravdu   hůř bude , což jsme   pochopili hned jak jsme do   kina vlezli . Tentokrát se   nekonal žádný raut, ale   vyfasovali jsme u vchodu   pytlík s 1 rohlíkem, 1   jablkem a 1 sýrem. Mnoo ...   měla bych jedinou, ale   zásadní připomínku. Víc   by se k tomuto netradičnímu   filmu hodil jeden lahváč a   startky.
PS. Když   jsem se dívala na co jsem   pozvaná příště, tak   docela dostávám strach co   mě při vstupu do kina čeká   tentokrát :-).

Málokdy se člověku   poštěstí vidět film,   který získal cenu hned ve   čtyřech kategoriích   včetně té hlavní:   nejhorší film, nejhorší   scénář, nejhorší   režisér, nejhorší herečka   a na další byl nominován:   nejhorší filmová dvojice a   nejhorší herečka ve   vedlejší roli. Prostě jsem   nedokázala vítězi Zlaté   maliny 2005 odolat. Rebecca   načape svého milého v   jednoznačné situaci. ...   „Richard a ta malá.   Počkej, jak jen se jmenovala?   Už vím. Děvka“. Takže   musí rychle sehnat kluka na   jeden večer, aby vzbudila u   Richarda šílenou   žárlivost. Opravdu   „skvělá“ záležitost,   která nezapomněla ani na tak   oblíbené zvracení a navíc   přidala své vlastní   neuvěřitelně stupidní   nechutnosti. Zasloužené   vítězství!

Dokument, který nevěří   oficiální verzi týkající   se tragických událostí 11.   září. 2001 a předkládá   svoji vlastní. A přestože   já sama nejsem příznivcem   konspiračních teorií,   určitě stojí za pozornost.   V každém případě je v   lecčems velmi znepokojující   a to je to jediné co k tomu   mohu říct já. Názor si   každý musí udělat   vlastní. Takže si z něj   půjčím jen pár vět ...   "Netvrdím, že znám   pravdu o tom co se ten den   stalo. Pouze pátrám po   někom, kdo měl motiv,   příležitost, kdo měl   vybavení, kdo měl tu vůli.   Strávil jsem dost času   uvnitř Bílého domu během   kampaní a poznal jsem dobře   lidi, kteří se o tyhle věci   starali, abych věděl, že   zveřejněná verze událostí   ve skutečnosti není nikdy   taková jak se doopravdy   udála." P.S. Mé   hodnocení není důležité.   Nicméně film nabízí jedno   děsivé (ale podle mě   logické) vysvětlení i z   oboru, který mě pár let   živil a ve kterém se tahle   záhada mnohokrát   rozebírala. Ocel se sice v   žáru chová nevyzpytatelně,   ale pokud Amerika používá   podobné standardy jako Evropa   bylo pro mě a je (pokud bych   měla věřit oficiální   verzi) velmi nepochopitelné,   že se železobetonová   monstra zřítí jako věž   ze sirek a v tak krátkém   čase. Jak už jsem řekla na   začátku, v lecčems velmi   znepokojující !!!

... „Copak mám na hlavě   napsáno blbej policajt? –   Nevím. Nevzal jsem si   brýle.“ Na stanici čekají   nového velitele a najednou   ... s igelitkou a svačinou   vstupuje Cezary Pazura. Toho   kluka si už vážně musím   dát do NEJ. A už je tam.
„13 Posterunek“ je   praštěný sitcom, kterému   není nic svaté a to je   dobře, navíc jeho podivné   osazenstvo zvládá každou   situaci. Bojí se snad jen   návštěvy svatého muže.   Uznávám, že vpád biskupa   může být stresující. To   si pak každý musí dát   pozor na jakoukoliv zmínku   ... „ o kostelu, politice a   hlavně o sexu“ . Jinak si   poradí opravdu se vším : s   inspekcí , s mrtvolami, se   ztraceným kulometem, s hadem,   s blechami, ruskou mafií ...   prostě se vším. I když   třeba zabít vánočního   kapra je i pro policisty úkol   vskutku nelehký. A málem   bych zapomněla na Pershinga,   což je dokonalý policejní   pes, kterého hraje tentokrát   ( jaká příjemná změna)   anglický buldok. No a já   musím se smutkem konstatovat,   že ta zdánlivě nekonečná   hromada DVD s tímhle   seriálkem mi zmizela nějak   podezřele rychle ... Asi to   půjdu nahlásit na 13 okrsek.   Třeba tam bude zrovna   poletovat nahý Cezary :- ).

Detektiv Jack je v podstatě   už odepsán, jeho život   zvolna plyne od kocoviny k   opilosti nebo naopak.   Dostává už jenom podřadné   úkoly a najednou má místo   kolegy za úkol vyzvednout z   vězení svědka a dopravit ho   k soudu. Jenže nadšené a   nekončící žvatlání jeho   vězně ho donutí zastavit,   koupit flašku a loknout si.   Poprvé vystřelí   instinktivně a potom už je   potřeba zaostřit kalný   zrak, rozhodnout se a začít   utíkat a střílet. Od soudu   ho sice dělí jenom několik   bloků, ale desítky   policistů si přejí smrt   jeho důležitého svědka.   Zápletka je velmi podobná   filmu „Policejní kordon“,   kde si alkoholika s   policejním odznakem zahrál a   režíroval Clint Eastwood ,   ale „16 Block“ má o *   lepší příjezd k soudu. A   ještě něco. Pánové zkuste   se ( než odpoví Jack )   zamyslet nad hypotetickou   otázkou : na autobusové   zastávce jsou 3 lidi, stará   a velmi nemocná paní, váš   nejlepší přítel a děvče   vašich snů. V autě máte   místo jen pro jednoho. Koho   vezmete?

2046 jsou příběhy o   hledání lásky. 2046 jsou   vzpomínky na lásku. 2046   jsou tragédie, které   přináší láska. 2046 jsou   obrazy a nádherná hudba...

Tae-Suk rád jezdí na   návštěvy, ale je rád na   návštěvách sám, bez   hostitelů. Možná by se dal   nazvat zlodějem soukromí.   Velmi nevšední pohled na   násilí a krutost v nás a   kolem nás ... „Je těžké   říct, zda-li svět ve   kterém žijeme, je skutečný   nebo jen sen“.

Nic extra jsem nečekala,   takže nemůžu nikomu   nadávat jenom sobě. Koupit   výhodně starý dům v tom je   ... „Vždy nějaký   háček“ ... „Staré domy   mají duši“ a některé i   duchy. Jinak souhlasím v   lecčems s Mlapiska .   Sněhurku a sedm trpaslíků   považuji s dalším děsivým   hororem mého dětství   Broučci ( 1967) za to   nejstrašidelnější co jsem   kdy viděla :-).

Žánru sci-fi jsem nikdy   nepřišla na chuť (někdo   nemá rád komedie a já   sci-fi). Takže ho nejen   nevyhledávám, ale naopak se   mu spíš snažím vyhnout. I   u 4400 jsem si říkala, lehce   nakouknu, přesvědčím se,   že to není nic pro mě a   rychle od toho pryč a ... a   najednou jsem byla u druhé   série. (Neumím si to   vysvětlit jinak, než že se   vždycky těším na úvodní   píseň “A Place In Time”   kterou zpívá Amanda   Abizaid). A 2 série dala   Úřadu pro národní   bezpečnost nejen novou   šéfku, ale přidala k   záhadám i humor. Agenti   Diana Skouris a Tom Baldwin. A   vzorek z 4400 navrátilců ...   každý obdařen nějakou   mimořádnou schopností   zpátky ve světě, který je   nechce ... "To se lidé   4400 unesených tak bojí?   Jsme jim moc nablízku, že to   nevidíme? - Tohle není   strach. To je nenávist ve   své čisté podobě." Ve   vedlejších rolích se   objeví i známé tváře z   „ER“ Sharif Atkins,   Kathleen Wilhoite. Přesto   nakonec za 7*, ale jak jsem se   přiznala, nemám ráda tenhle   žánr.

Parta pěti pekelných mužů   s trampolínou ( a ta   trampolína je snad jediná   originální věc v tomhle   filmečku) poskakuje po   Itálii, aby vybrala   skopčákům sejf. A jelikož   Němci jsou naštěstí (   naštěstí pro těch 5   cirkusáků) úplně   pitomoučcí a naprosto   neškodní ... „Hej,   knedlíci ! Buďte hodný,   hodný „ …. mohou naši   udatní amíci hrdě nosit na   nepřátelském území i   svoji uniformu :-))).
P.S. V hlavičce filmu   bych žánr válečný spíš   nahradila slůvkem parodie.

Tím, že děj začíná v   okamžiku, kdy je všechno   skončeno a podepsáno,   umocňuje to atmosféru   zklamání (znásilnění   ex-manželem těsně po   rozvodu a jeho následující   otázka ... „Nechceš to   ještě zkusit?“ mně   nadlouho uvíznou v paměti!)   A postupné propracovávání   se k tomu prvotnímu závanu   porozumění, přes všechnu   bezohlednost, chvastounství,   lhostejnost. Škoda, že   údernost mají hlavně   úvodní dvě epizody.   Nezbývá mi než Marion (   Valeria Bruni-Tedeschi   podává naprosto věrohodný   výkon) popřát ať se jí po   rozvodu daří lépe než v   manželství :-).

Dlouho jsem měla u tohoto   hereckého koncertu dam   francouzského filmu nižší   hodnocení. A to jen a jen   kvůli tanečním kreacím   Catherine Deneuve. Ale nakonec   jsem její nemotornost   kompletně přehodnotila,   vždyť k její kráse,   eleganci a šarmu, ještě   umět tancovat .... tak to už   by byl vrchol nespravedlnosti   :-) .

... „To, co uvidíte, by pro   vás nemělo být nic nového.   Naši reportéři, vláda i   média měli tyto materiály   předložit každému z nás.   Zeptejte se sami sebe, proč   jste je nikdy neviděli v   televizi.“
První   část dokumentu z plánované   série se věnuje událostem   11.09.2001, konkrétně se   zabývá pádem budov WTC ...   „Díky dennodennímu   opakování v médiích   americká veřejnost   uvěřila, že oheň ve   věžích byl tak silný, že   ocelová konstrukce WTC   jednoduše povolila…. Za   necelých 10 sekund se 110   poschodí sesypalo k zemi a   rozpadlo na prach.“ 911   Mysteries Part 1: Demolitions   hledá odpovědi na otázky a   oficiální teorii ( podle   mě) vyvrací ...   Nekritičtí obdivovatelé   G.W.Bushe a jeho „   demokracie“ jistě nebudou   souhlasit. Nicméně mně   tahle verze pádu   železobetonových monster   připadá logická a vlastně   i jediná možná. Pokud   ovšem 11.září ( kromě   jiného) neporušilo i mnohé   fyzikální zákony.
P.S. Velmi mě potěšila   ( a překvapila) informace,   že se tenhle film pouští i   na hodinách Občanské   výchovy na středních   školách.

Tenhle film jsem poprvé   viděla v Maďarsku. Celou   dobu jsem stála, protože se   nám nepodařilo pochopit   systém číslování   sedaček. Angličtině jsem   nerozuměla a maďarské   titulky ... no, škoda mluvit.   A přesto jsem byla neskonale   šťastná !!!P.S. Velmi   osobní hodnocení

Bilancování po 30 letech a   mnohdy velmi hořké ... „   Byly to dobré a zlé časy.   Užili jsme si spoustu   zábavy, ale už bych tím   nechtěla nikdy projít.   Někdy to byla hrůza.   Horečka, hysterie, upocené   šílící davy. Každému,   kdo se ocitne tváří v   tvář hystericky   vřeštícímu kotli lidí ...   musí běhat mráz po zádech.   A hranice mezi jásotem a   davovým šílenstvím je   docela křehká ( Agnetha)„.   A přestože já sama si   sebe ( připouštím to ovšem   velmi nerada) dokážu   představit v tom   vřeštícím nadšeném davu   ( kdybych ovšem měla tu   příležitost), tak Agnethu   chápu. Chtěli zpívat a   chtěli být slavní ...   netušili ovšem, že budou   slavní až tak moc ...

Kraťounký a velmi vtipný   příběh o tom jak loutková   ABBA ke štěstí nepřišla.   Přihlíží i skutečná ABBA   a hudbu obdivuje a určitě i   závidí např. Cher. V   bonusech na DVD jsou i   některé písničky ABBy (The   Winter Takes it All, Take a   Chance on Me, Dancing Queen,   Waterloo ), ale hlavně   dokument jak tenhle mini   filmeček vznikal … a ten je   mnohem delší než klip a   dozvíte se v něm třeba i   to, že se Agnetha s Fridou   při natáčení nikdy   nesešly a jedná se o   montáž.. P.S. Každý   milovník ABBy ( a nejen on)   by měl mít tohle DVD ve své   sbírce.

Bohužel asi skutečně   definitivní kolekce. Je velmi   nepravděpodobné, že by   Agnetha a Frida společně   dokázaly ještě něco   nazpívat ... něco natočit.   Škoda. " Thank you for   the Music"

Jason má i díky své dívce   Freya prošlapanou cestu   vzhůru. Teprve po jejím   zmizení zjišťuje, že Freya   zaháněla nudu pomocí   adrenalinových sportů ...   „Někdo prostě surfuje na   Netu a někdo na moři“ a   spoustou dalších   sebevražedných hovadin.   Její bývalá parta   destruktivních blouznivců ho   bez problémů příjme mezi   sebe a Jason začíná   "žít" a zároveň   pátrá po pravdě. Hodně   nenáročná záležitost.   Koukat se na to dá hlavně   kvůli moři a slunci, ale jen   jednou!

Na můj vkus, je to příliš   absurdní a brutální. Od   prvního snímku – ručně   vyrobená zbraň v rukou   dítěte, z které střílí   na plechovku, která je na   hlavě jeho sestry. Pes   kterého jeden škrtí a   druhý utlouká baseballovou   pálkou a potom dalšího a   dalšího. Štěně, které se   zloději rozhodnou zabít   upálením. Zoofilie atd. A to   co si dospělé osazenstvo   vesnice dělá navzájem ( a   každý sám sobě) mně už   bylo tak nějak jedno.   Politiku, bídu ani válečná   traumata jsem ve filmu   nevnímala. Bylo mi líto   jenom těch psů ...

Tenhle film miluju. Zdánlivě   nesourodá dvojice, která se   ocitnula uprostřed války a   Afriky na kocábce se   vzletným jménem African   Queen „ Máme hromady   jídla, 2000 cigaret, dva   soudky ginu. Můžeme tu   zůstat měsíce, jestli   budeme chtít. Veškeré   pohodlí domova včetně   tekoucí vody.“ Pro mě je,   ale Africká královna   nezapomenutelná především   díky roli Katharine Hepburn.   „ Nikdy jsem nepomyslela,   že by pouhá fyzická   zkušenost mohla být tak   stimulující! Zažila jsem   takové vzrušení dříve jen   několikrát, v kázáních   mého bratra“. V každém   případě jsem ráda, že   někoho napadlo tuhle   konverzační nádheru vydat   na DVD. Tak snad abychom si   dali čaj o páté pane   Allnute nebo vlastně drahý.

Adaš Miauczynski (to je ten   beznadějný zoufalec z Dzien   Swira, volného pokračování   Ajlawju), tentokrát ještě   toužící po velké lásce.   Adam už toho zažil v   životě hodně (oženil se,   rozvedl se, pil, nepil, psal,   nepsal), ale ta pravá láska,   ta se mu zatím vyhýbá. Na   jakési svatbě potká   atraktivní blondýnku, v   které rozpozná Gosiu, na   studiích s ní strávil jednu   noc ( ve vší počestnosti),   ale čas je rozdělil.   Tentokrát se i milují (   poprvé) a vyznají si lásku   .Od této noci, tráví Adam   většinu času   telefonováním a taky ve   vlaku na trati Lodž –   Wroclaw a zpět, na cestě za   láskou ženy svých snů,   kterou miluje i nenávidí.   Miluje ji, když o ní sní a   nenávidí, když je s ní.   Nesnáší její nedochvilnost   ( to plně chápu, je to i   moje nejlepší a zároveň   nejhorší vlastnost),   vytáčí ho, když se mu   nevěnuje ( i tentokrát jsem   na straně Adama), on musí   abstinovat a ona pije a žije,   k tomu se přidávají   konflikty při sexu, kdo co   chce a komu se co líbí či   nelíbí (tentokrát jsem   jednoznačně na straně Gosi   :-))) ). Nedokážou být   spolu ani bez sebe a život   chystá další zkoušky.   „Ajlawju“ je vtipná   komedie ze života,   pokračování „ Dzien   Swira“ je cynická   rekapitulace a „Wszyscy   jestesmy Chrystusami“ ...,   ale to už bych prozrazovala   moc. V každém případě   všechny tři filmy mohu jen   doporučit

Odborníci na svá místa!   Šéfkou oddělení   informačních technologií se   stává žena, protože se   vyzná v počítačích ...   "Mám SPOUSTU   zkušeností s výpočetní   ... věcí, třeba ...   e-maily, odesílání   e-mailů, přijímání   e-mailů, mazání e-mailů,   no mohla bych pokračovat ...   - Pokračuj. - Web.   Používání mailů, myší,   používání myší, klik,   dvojklik, monitor,   samozřejmě klávesnice a ta   ... ta věc tam dole na   zemi... " A přestože   britcom není jen o   počítačích, tak tenhle   úvod mě pobavil a nejen   úvod, protože tak jak   pracovníci IT vidí své   kolegy, tak takhle nějak nás   vidí i náš firemní PC   technik. NJN :-))...   "Zkoušeli jste to   vypnout a zase zapnout?"   A po zhlédnutí "The IT   Crowd"( bohužel) i můj   osobní PC záchranář,   který nyní na každý můj   neřešitelný problém s   počítačem odpovídá touhle   větou ... Což mi vtipné   tedy nepřijde ani trochu.   Nicméně na třetí sezónu   se netrpělivě těším a   zatím zkusím vypnout a   zapnout PC něco mi v něm   zase blbne a stejně jinou   radu nedostanu :-).

... „Znáte ten pocit, kdy   ať děláte co děláte nebo   ať jdete kam jdete nikam   nezapadáte? Nevím jaké   slovo pro to použít.   Odcizení, odcizenost ...   neslučitelnost? Ne, to není   přesné. Ale musí pro to   být pojmenování, protože   já se tak cítím pořád.   Jmenuji se Akeelah   Andersonová a je mi 11   let.“ Tak začíná film o   holčičce s absencemi ve   škole, bez disciplíny a   nijak oslňujícím   prospěchem, která ráda   hraje scrabble a ve škole   vyniká jen v hláskování.   Příběh její cesty na   nejprestižnější soutěž   ve spellingu. Což je na naše   zvyklosti poněkud zvláštní   disciplína a domnívám se,   že z pohledu diváka (pokud   není z řad pyšných   rodičů) i poněkud   nezáživná. Ale zřejmě za   velkou louží je tomu právě   naopak, protože nejprve   Akeelah věří jen ředitel   školy a její trenér a   postupně ji na národní   soutěž připravuje celá   čtvrť a samozřejmě jí   fandí a hláskuje s ní   každý u televize ... v   barech, ve školách, doma.   Výborná Keke Palmer v roli   děvčátka, které dokáže   spelovat spoustu podivných   slov o kterých jsem často   ani neslyšela (což je ovšem   smutné).

Alex má dluhy, ultimátum a   zachránit ho může pouze   dopsaná kniha, jenže se   zasekl už u první věty a   ani s ní není moc   spokojený, je prostě   zoufalý. A stenografka Emma?   Nejprve ... „nehodlá   ztrácet čas v soukromém   apartmá zoufalého muže“.   Přesto zůstane. Mají 30   dní na vytvoření skvostu z   červené literatury. Jde   jenom o to čí názor a   záměr vyhraje ... „ Já   jsem autor! Jasný. A já   říkám, že...“ nebo ...   „ Já jsem čtenář!   Jasný. A já říkám, že“   Kdo má rád odpočinkové   komedie bude spokojen. Kdo   tenhle žánr nemusí, ten to   rozcupuje.

Alfie je do sebe zahleděný   Narcis, který se stará v   životě jen sám o sebe a   své pohodlíčko ... „Na   nikom nejsem závislý. Nikdo   není závislý na mě. Můj   život je jen můj.“ A   vlastně ... proč ne? Vždyť   je to krásná životní   filozofie :-). A pokud už   navazuje nějaký vztah,   hledá vždy obdiv a   potvrzení své dokonalosti.   Jenže ... „Každý má   datum spotřeby. A ženy jsou   na regálech kratší dobu   než muži.“ Nebo ne?!

... „Nejdůležitější je   nepodlehnout panice.„ V   ložnici amerického   prezidenta může být docela   frmol, zvlášť když zrovna   předal údaje „ o tuhých   palivech“ . A přitom to   začalo jako skoro   „normální „ rande . Je   to sice zatraceně americké,   ale je to i zatraceně   vtipné. A Amerika může jen   litovat, že nemá v Bílém   domě takového frajera jako   je Michael Douglas. I když   Martin Sheen ( tady jen   poradce ) je v Západním   křídle taky prvotřídní   střihoun, kterého by   „jim“ kdekdo ( já tedy   rozhodně) záviděl. ...   „Měli jsme milované   prezidenty, kteří   nedokázali dát dohromady   jedinou kloudnou větu.“ A   znovu mají. A patří jim to   :-).

Nemám ráda ostré předměty   blízko očí, obzvlášť   břitvy ne. Mrak přes měsíc   - břitva přes oko. Tfuj.   Přesto mi nezbývá než dát   vysoké hodnocení.

... " Já vím, co mi   chceš říct, miluj   bližního svého. A víš co   já ti na to Maruško   odpovím? Blbce ze mě nikdo   dělat nebude“ tak pravil   Pán Bůh. A já s ním (pro   tentokrát) naprosto   souhlasím :- ). Hezká   vánoční pohádka, ale asi   jenom vánoční! Mimo tohle   období je v ní příliš   náboženství. I když   podané s víc než vkusným a   vtipným nadhledem.

Úžasný miniseriál, který   bych ráda všem doporučila,   jenomže ... nevím jak! Těch   pocitů je tolik, že bych je   nedokázala vůbec   zformulovat. Takže to zkusím   tak, že si z Andělů   půjčím pár vět .
... „Jedno nechápu.   Jestli vás neznám, jako že   nejspíš ne, tak byste tu   neměl být, v tomhle   přeludu, protože mám   vyzkoušeno, že mozek, odkud   to vše vychází, by neměl   být schopen vymyslet něco,   co nikdy nezažil, co   nepochází ze zkušeností   skutečného světa.   Představivost nedokáže   vymyslet nic nového, že ne?   Jen využívá zážitků ze   skutečného světa... a   spojuje je do vizí. Dává to   nějaký smysl? Za daných   okolností ano. Když si   myslíme, že jsme unikli   nesnesitelné všednosti... a   lživosti našeho života, jde   vlastně o tutéž všednost a   faleš uspořádanou tak, že   se zdá nová a pravdivá.   Nemůžeme znát to, co jsme   nepoznali. Není to   deprimující? „
Pokud jsem Vás ani teď   nenalákala, nedá se nic   dělat. A pokud jste se při   téhle nádheře už nudili ,   tak Vám opravdu nerozumím   ... a snad ani nechci :-).

Velmi křehká je hranice mezi   světem těch ještě   „normálních“ a těch co   se jim „točí v hlavě   zeměkoule obráceně“.   Stačí málo a ocitneme se ve   světě podivných postaviček   a ještě podivnějších   názorů ... „Za moje   šílenství může NATO.   Narodil jsem se v den, kdy   naše země vstoupila do NATO.   Každej rok protestujou   komunisti proti mým   narozeninám. Proto tvrdím,   že vstupem do NATO   ratifikovala vláda chaos v   mé hlavě.“... „Boha   nezajímáme my, ani nikdo   jiný. Je mrtvý, Nietzsche ho   zabil. Jedinou větou. Řekl:   Bůh je mrtev. A lidem bylo   jasné, že to tak je.“   Nádherné a děsivé   zároveň ...