Ztraceno v překladu

Bob Harris je pětapadesátiletá pohasínající filmová hvězda. Je dosud v paměti diváků, ale tuší, že už nikdy nic převratného nenatočí. Právě přiletěl do Japonska, kde se za dva miliony zaprodal reklamě na alkohol. Po příletu je přivítán skupinou Japonců, kteří drmolí jeden přes druhého. Pořádně jim nerozumí, ale zjišťuje, že je v Japonsku velmi populární. Celou dobu se tváří znuděně a unaveně. Dostane fax od manželky z Londýna. Jeho o pár let mladší žena ho upozorňuje, že opět zapomněl na synovy narozeniny. Příští ráno potká ve výtahu přeplněném gestikulujícími Japonci pětadvacetiletou Charlotte...
Bob se cítí zmaten a ztracen. Točí reklamu na whisky a režisér ho bombarduje spoustou instrukcí. Japonsky. Překladatelka vždy přeloží pouze jednu nebo dvě holé věty. Bob má pocit, že většina pokynů zůstává ztracena v překladu...

Charlotte cestuje po světě s manželem Johnem, třicetiletým, ale již proslulým fotografem. Neustále potkávají nějaké celebrity, které se k němu hlásí a srdečně ho zdraví. Manžel jí nevěnuje skoro žádnou pozornost, protože neustále pracuje. V Tokiu se cítí smutná a opuštěná, je zavřená ve zlaté kleci luxusního hotelu.

Večer se Bob a Charlotte setkají v hotelovém baru a dají se do řeči, protože jsou evidentně široko daleko jediní hovořící normálně anglicky. V dalších dnech se několikrát náhodně potkají a jejich vzájemné sympatie narůstají. Charlotte má stejně jako Bob potíže se spaním, a tak ho pozve na party svých přátel. Všichni se dobře baví, i když jde o skupinu snobů a jiných podivných existencí, Ukazuje se, že to zase nejsou tak dobří přátelé. O to lépe si Charlotte rozumí s Bobem, mají mnoho společného. Charlotte se svěří, že neví, co si má počít se životem, on jí vypráví o svých problémech v manželském životě. Když se Bob vrátí nadšený z party, chce své dojmy probrat po telefonu se ženou. Ta zůstává chladná a bez zájmu...

Další den se Bob objeví v místní televizní show. Původně chtěl jet domů, ale nakonec nabídku na vystoupení přijal, aby mohl ještě strávit chvíli se Charlotte. Vůbec nepochopí, o co v pořadu jde, a je z toho zoufalý. Chce se povzbudit do hotelového baru, ale Charlotte tam není. Dá se do řeči se zpěvačkou, se kterou nakonec stráví noc. Charlotte ho ráno vzbudí, protože ho chce vidět. Když spatří v jeho pokoji nahou zpěvačku, je zmatená...

Další večer je jejich poslední. Bob řekne, že by s ní chtěl žít v Tokiu. Oba ale vědí, že jejich přání zůstanou jen romantickým snem. Budou se muset vrátit do běžného života. Mlčí, jen se drží za ruce a dají si pusu na rozloučenou. Než Bob další ráno odjede, ještě se sejdou…

Zdroj: FTV Prima

Smutná komedie Ztraceno v překladu je druhým autorským snímkem Sofie Coppolaové, dcery známého filmaře Francise Forda Coppoly. V osobitém nevšedním díle se se dvěma protagonisty ocitáme na několik dní v tokijském luxusním hotelu Park Hyatt. Známý americký herec Bob Harris přijel do Japonska natočit reklamu na tamní whisky, zatímco mladá absolventka filozofie Charlotte sem provází svého muže, fotografa Johna. Oba hrdinové se cítí v neznámém prostředí cizí, oba mají až příliš mnoho volného času a oba trpí nespavostí. Nečekaná samota je přivádí k úvahám o vlastním životě a o vztahu k partnerům. Muž a žena, jež dělí generační rozdíl, se setkají náhodou v hotelovém baru a později spolu stráví pár dnů. V jejich křehkém vztahu se prolíná přátelství s jemným sexuálním podtextem. – Autorka usilovala zejména o postižení zvláštní atmosféry, přičemž vycházela z vlastních návštěv v Tokiu. Nahlíží pestré velkoměsto i uzavřený svět hotelového komplexu očima cizinců. Zároveň však rozhodně neusiluje o „turistický“ pohled. Prostředí se stává pro Boba i Charlotte katalyzátorem k přehodnocení dosavadního života i k přemýšlení o budoucnosti. Jejich vztah, daný letmým setkáním, se nijak nevymyká z obdobných vztahů, jež prožije snad každý a po nichž obvykle zbude příjemná vzpomínka. – Scénář byl psán na tělo Billu Murrayovi, který má v roli Boba dostatečný prostor k rozvinutí různých poloh hereckého rejstříku. Scarlett Johanssonová je mu nesporně vyrovnanou partnerkou, o čemž svědčí charisma, jež lze mezi postavami vycítit. – Nenápadné komorní dílko vzbudilo až nečekaný ohlas, jak dokládá řada ocenění. – Na natáčení, jež proběhlo během sedmadvaceti dnů v tokijských reálech, se podílel i režisérčin bratr Roman Coppola.
Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2004/4

Posmutnělý, ale elegantní Bob Harris (Bill Murray) býval slavným americkým hercem. Nyní přijíždí na dva dny do Tokia, aby tu udělal spot na místní whisky Suntori. Daleko od dětí a ženy, se kterou je už po čtvrt století. Lehce nad bod mrazu zvedne Harrisovi náladu jen úsměv půvabné dívky v hotelovém výtahu (Charlotte - Scarlett Johansson). Nezapomenutelný Bill Murray dává Harrise jako chlápka smířeného s během života – mít ženu a hádky, pracovat pro lidi, kteří ví polovinu toho, co on. Dokáže trefně glosovat okolní mumraj a hamletovskou emoci vyjádřit mrknutím oka.
Touhu si Harris vychutnává na jazyku s vědomím, že ani nemusí polknout. Charlotte je naopak překvapená, rozhozená a vlastně i hladová. Režisérka ji drží v pozadí a využívá dívčí (= půvabné) herectví Scarlett Johansson, kterým scénu oživuje jako chuť čerstvého lososa citrónovou šťávou. Díky citlivě vnímané rozdílné zkušenosti figur je následující vzplanutí vzrušující a opravdové, jako v málokterém bijáku.
Kino AERO

Americký herec Bob Harris (Bill Murray) už začíná pomalu stárnout. Potřebuje peníze, a tak se stal tváří v propagační kampani na whisky. Právě přicestuje do Tokia, aby natočil televizní reklamní spot. Ve stejné době přijíždí do Tokia i Charlotte (Scarlett Johanssonová), doprovázející svého manžela, fotografa, na služební cestě. Dva Američané v Tokiu se setkají a prožijí nezapomenutelný týden. Film režisérky Sofie Coppolové byl oceněn na mnoha světových festivalech, jistě i k radosti jejího otce, který ve své společnosti American Zoetrope film produkoval.
Febiofest 2004