Ztracená revue [TV film]

Naši televizní tvůrci, kteří zahltili   současnou televizní produkci pásovou výrobou   podprůměrné a zcela bezduché seriálové   makulatury, by se nad sebou měli dlouze zamyslet   při pohledu na invenci a kreativitu svých   předchůdců, kteří pracovali v předpotopních   podmínkách, s metrákovými, minimálně   pohyblivými kamerovými monstry. Měli však to,   co dnes výrazně absentuje - osobitost,   tvůrčího ducha a spoustu nápadů.

Průlomová krátkometrážní hudební komedie a   to nejen v Česku. A kdo jiný se mohl pod   takovým počinem podepsat než Zdeněk   Podskalský. Ve své době známé písničky   interpretované populárními zpěváky (pouze   krátké ukázky melodií) vyplňují děj okolo   rozkolísaného klauna v podání Jiřího   Vršťaly (předzvěst populárního klauna   Ferdinanda, zejména v NDR, kde soudruzi   nepáchají chyby). Dávno jsem při své   premiéře chytal písničky Semaforu v podání   Suchého, Matušky, Štědrého a dalších;   těžko zapomenout na vtipné scénky v podání   oblíbených komiků (Bryg, Neděla, Kopecký,   Kostelka a dalších), kteří se mihli v   malinkých doprovodných rolích. Filmeček jsem   viděl už nejméně dvacetkrát a vždy si   udělám tu půlhodinku na příjemné   pokoukání.

Zdeňka Podskalského mám moc rád a většinu   jeho filmů miluji. Ale zábavné hudební   komedie, ještě k tomu ve stylu grotesky mě   nikdy nesedly. To samé platí i o Ztracené   revue, kde se zpívá a tančí v rytmu   charlestonu. Svižnou hudbu složil Evžen Illín   a nahrál orchestr Karla Vlacha a Karla   Krautgartnera.