Obsah filmu Zabitá neděle
Zabitá neděle je sugestivní studií člověka na pokraji zkázy, který propadá apatii a utápí pocit zmaru v alkoholu. Kritický pohled do života důstojníka Arnošta však zůstává pouze konstatováním, aniž by nabízel vysvětlení, jak se člověk do této situace může dostat.
Jediný celovečerní film dokumentaristky Drahomíry Vihanové z 60. let evokuje prázdnotu jednoho volného dne mladého důstojníka Arnošta, který prochází životní krizí. Pocit zmaru si vybíjí na lidech, kteří se mu snaží pomoct. Výjimku představuje jen malá holčička. Její přímost a nevinnost kontrastuje se světem důstojníka a podtrhuje tak bezútěšnost jeho života, charakteristickou...
Zabitá neděle je sugestivní studií člověka na pokraji zkázy, který propadá apatii a utápí pocit zmaru v alkoholu. Kritický pohled do života důstojníka Arnošta však zůstává pouze konstatováním, aniž by nabízel vysvětlení, jak se člověk do této situace může dostat.
Jediný celovečerní film dokumentaristky Drahomíry Vihanové z 60. let evokuje prázdnotu jednoho volného dne mladého důstojníka Arnošta, který prochází životní krizí. Pocit zmaru si vybíjí na lidech, kteří se mu snaží pomoct. Výjimku představuje jen malá holčička. Její přímost a nevinnost kontrastuje se světem důstojníka a podtrhuje tak bezútěšnost jeho života, charakteristickou pro filmy a společenskou mentalitu tohoto období. Vihanová film koncipovala pomocí složité narativní struktury využívající četných retrospektiv, experimentů se střihovou skladbou a iluze subjektivního vnímání času. Kamera, která expresívne panorámuje interiéry Arnoštova bytu a exteriéry maloměstských ulic, pocit zmaru jen umocňuje.
Asynchronní zvuk často vytváří kontrapunkt k obrazu. Ani varhanní hudba příběh nepod-malovává, nýbrž vytváří kontrast k Arnoštově životnímu postoji.
Na počátku normalizace bylo filmu pro jeho neúprosnou analýzu socialistické společnosti znemožněno zařazení do distribuce. Na plátna kin se dostal až po 18 letech, kdy byl uveden na festivalu autorských filmů v San Remu a ohodnocen zvláštní cenou poroty. Do české distribuce byl opožděně uveden až v roce 1990 a Drahomíře Vihanové umožnil dodatečně si vydobýt místo mezi příslušníky československé nové vlny.
(tef)
katalog 1. Festivalu nad řekou < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (3)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 1.11.2021
Opravdu nemám v oblibě filmy tzv. nové vlny. Obrazy plné symboliky, nesympatičtí lidé a jejich nelogická chování.
Ivan Palúch už měl za sebou Marketu Lazarovou a před sebou prince Bajaju. Do všeho tříská, odhazuje sirky a chová se jako hovado. S výjimkou chování k malé Ingrid. To by se dnes s úspěchem dalo klasifikovat jako závadné, lehce pedofilní.
A chlap pořád kouká pánubohu do oken pes vytrvale hrabe...
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 2.6.2009
Musím vyzdvihnout herecký výkon M.Myslíkové, který mě fascinoval. Ve zbytku komentáře bych se opakovala v tom, což již níže napsal Argenson - kamera, dialogy, zbytečnost - film, by se neměl jmenovat Zabitá neděle, protože ta je jenom jedna, ale tady šlo o promarněný celý život.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 11.4.2009
Nepochybně zajímavý film. Mezi spoustou méně známých herců vyniká Míla Myslíková nebo Jan Vostrčil, který si možná ne náhodou zopakoval kapelníka z Konkursu. A samozřejmě Ivan Palúch v hlavní roli důstojníka Arnošta. Oceňuju famózní práci s kamerou, třeba ve scéně s prostitutkama nebo v závěru. Zdánlivě prázdný a bezduchý úvod k přednášce o střelných zbraních podává jasný obraz toho, co si lidi, dokonce i sami důstojníci, o armádě mysleli. Není pak divu, že důstojník s nijak vysokým míněním o armádě a svém vlastním konání utápí svou prázdnotu v nicotných debatách o řeřichách a jiřičkách, vrcholem je pak absurdní sepisování protokolu s dívkami, které se opalovaly ve vojenském prostoru. Stejně nesmyslné, ale o to půvabnější jsou Arnoštovy debaty s malou holčičkou Ingrid ve stylu: „Nemůžu bejt prezidentem. Prezident musí umět anglicky.“ (!) Je jasné, že ve všech svých obrysech a v celkovém negativistickém vyznění musel film provokovat a není divu, že ho hned zakázali. Nicméně přiznávám, že ve vší té obrazotvornosti a těžko pochytitelných symbolických odkazech jsem to asi úplně nepochopil.