Veterán [TV film]

Na TV film docela slušné,   jen bohužel, trošku naivní,   malinko bez emocí, řada   věcí jen načtrtnutá a   konec takovej useknutej, zas   ve stylu rychle to ukončit a   X věcí nechat bez   vysvětlení. Veterán měl   myslím na víc - 60%.

Do kina na české filmy už   se dá jen na pohádky nebo   "romantické   komedie", závažnější   současnou tvorbu najdeme v TV   (což je logické). Veterán   má zajímavé téma,   příkladného mužného   hrdinu a solidní filmařskou   rutinu. Co chybí, je   jednoznačně uzavřený   příběh, ve filmu jde   odněkud, ale skončí v   polovině a nedojde na   výsluní, kam chtěl, ani   neskončí v pekle. Tak snad   příště.

Docela nuda,ze začátku to   ušlo pak se objevil Navrátil   s rodinou a šlo to z   kopce,hlavní postava se   zamiluje do Sáry a je z toho   romance z občasným odskokem   na zápasy pak   kavárna,běhání a pořád   dokola nuda.

Vůbec ne špatný film o   chlapíkovi, který se po   dvaceti letech vrací z   francouzské cizinecké legie   zpět domů, kde doufá, že   najde nový život. Jeho   minulost je mu však stále v   patách a pořád si   prožívá svoje staré   démony. Režijně perfektní,   herecky taktéž. Krom   veterána Milana Ondríka mě   zaujala zvláštně krásná   Marie Poulová, která mu   zkřížila životní cestu,   nebo Pavel Kříž a Alena   Antalová v rolích   Sářiných papalášských   rodičů. Dobrej byl i   veteránův švagr Jan   Kolařík. Film se natáčel v   Brně a jeho okolí a jako   patriot jsem si užíval   vybrané lokace - Pellicova   ulice, Špilas, krematorium,   Zahradnická ulice, Petrov,   Zelňák, kavárna na Orlí,   Cejl a Káznice, Kapucínské   náměstí, Café Tunsgram   (Noroi :)), klub Metro, Alfa   pasáž, Kopečná ulice,   Staré Brno, stadion za   Lužánkami, Jaroška,   Janáčkovo divadlo a další,   nebo lokality kolem Brna -   Ochoz, Hádek,   Lednicko-valtický areál.   Rád bych zmínil také temnou   ambientní hudbu Martina E.   Kyšperského. Spolupráce   Jana Hřebejka s Markem   Epsteinem dopadla nad   očekávání velmi dobře.

Film
si podle mého náhledu nabral   příliš velké spektrum   problémů, které pak nebyl   čas adekvátně vykreslit ani   řešit. Kolizní body jsou   pak črtány ve zrychleném   režimu a divák nemá moc   velkou šanci se nad   jednotlivými aspekty   hlouběji zamyslet, neboť už   se na něj hrne akcent jiný.   Pokud bylo úmyslem naznačit,   že život ve   středoevropském civilu má   bezpočet skrytých úskalí,   na které je i dvacet let v   cizinecké legii krátkých,   meta byla (téměř)   dosažena. Žel, přes   očividnou snahu se   nepodařilo vyhnout určité   české klišovitosti, která   je pro soudobou tvorbu tak   smutně typická, ale   potěšující je že jí   nebylo moc. Za podpásovku   považuji odkaz na molotovův   exces - to si tvůrci mohli   odpustit. Ne každý člen LE   nutně musí být zločinec, a   ne každý se vrací v tak   pohodovém stavu jako náš   hrdina. Oproti tomu uf,   vyhnuli jsme se   zbožšťování našich   novodobých veteránů,   sláva. Takže co s tím?   Vychází mi průměr, s   pocitem nedostřeleného   přestřelu.

Docela uvěřitelná a   nehodnotící kontenplace nad   příběhem člověka, který   z nějakého důvodu narukoval   do legií, něco (a ne málo)   tam prožil a teď se   (nejspíš po zážitku   přiblížení se smrti)   vrací "domů".   Skvělý herecký výkon   Milana Ondríka v kulisách   mého milovaného Brna.

Příběh muže s nejasnou   minulostí, který se po mnoha   letech ve francouzské   cizinecké legii vrací domů.   Místy možná trochu   lacině, (čti: hollywoodsky),   efektní a scenáristicky,   (Marek Epstein), né zcela   dotaženej film, (velkoryse   zaplacené dluhy bez   vděčnosti, rváčské   supermanství, rvačky v   kleci, postava otce,   homosexuální bratr – to   jsou Marku už trochu moc   velká klišé, ne?). Ovšem   film je to zajímavej,   atraktivní, místy i   napínavej. Jan Hřebejk si   drží řemeslnou kvalitu a   potvrzuje současný trend,   že v televizi se často   točí zajímavější filmy,   než pod hlavičkou filmových   studii. Herecký výkon   legionářského supermana, v   podání neokoukaného Milana   Ondríka je trochu bez emocí,   (ale né tolik jako u   Arnolda), zato mě okouzlila   ”kráska na druhý pohled“   Marie Poulová, ta je ve filmu   opravdu úchvatná. Svou   hereckou příležitost tu   slušně zúročil i jen   příležitostný herec, ale   otec dvou výrazných   českých hereček, (Kristýny   a Jenovéfy /a taky   ”Greenpeace“ ekologického   aktivisty Janka Rovenského!,   last but not least :-P /),   enfant terrible české   politické scény John Bok.   Mihnutí se kapely Květy bylo   příjemným zpestřením a   občas jsem si uvědomil, že   mi je ta filmová hudba   sympatičtější, než   obvykle bývá. Film stojí za   vidění, škoda jen těch   scenáristických   nedotažeností.
.