Velká nádhera [2k digital]

Neskutečná energie,   skvostná kamera - velká   nádhera! U nové generace   "La dolce vita" jsou   orgie out, stárne s větší   grácií a trvalý úpadek   rozhání vírem skupinového   tance na mondénních   večírcích - a Koloseum dál   tiše zírá... Hlava mi jde   kolem, oči přecházejí, v   uších hučí - světský   klokot i duchovní očista,   ryzá současnost i šepot   věků, velkoměstský šum   svistu i spořádanost   přírody, euforie a náhlé   ztišení - ten film s vámi   bezostyšně manipuluje,   stejně, jako život se svým   uživatelem Jepem, i jemu na   velkou nádheru padá stín   nicoty a smrti, a ani návrat   k čistotě vzpomínek   nezastaví setrvačnost bytí,   které už nemá sílu   měnit... Zmatenost mého   komentáře je odrazem   frenetičnosti snímku, je   čistě pocitový, nejde   popsat, dá se jen vnímat -   přesně, jak pravila   performerka v interview:   "Jsem umělec,   nevysvětlím ti ani   hovno"

Film postupně vtahuje do sebe   a divák čím dál více   chápe pomíjivost toho   vymyšleného světa kolem   nás.

Velká nádhera je   největším konkurentem mého   favorita,dánského snímku   Hon na letošních Oscarech za   cizojazyční film.
Hned první   myšlenka,která mě napadla   při sledování tohoto   snímku byla,že se asi   dívám na umělce,který   dělal klipy pro popstar pro   masy a že toho už má   pravděpodobně dost a chce   vytvořit něco výrazně   umělečtějšího.Jednou   větou:obrazově je snímek   fantastický
Jenomže   film v dnešní době nejsou   jen pěkné pohybující se   obrázky.Děj je vcelku   prostý.Velká nádhera   pojednává o starých   umělcích (hlavně o   spisovateli Jepovi),kteří   revidují svůj celý   umělecký a soukromý život   v kontrastu s nádherou   současného Říma.Takže   pár sarkastických   životních poznámek mě   zaujalo,nebo i   pobavilo.Jenomže přehlcen   obrazovou krásou je zbytek   filmu výrazně chudší na   další atributy žánru jako   jsou emoce a hlavně   působivé dialogy.Mrsknout   hlavou o kandelábr je   působivé,ale jen pár   sekund.

Už to bude rok a ta   atmosféra ve mně stále   ještě nedozněla. Vizuálně   jistě jeden z   nejpůsobivějších snímků,   které jsem měl možnost   poznat. Co se týče obsahu,   ten byl místy poněkud   otřepaný, byť v rukou   režiséra prošel značnou   renesancí.

Dobry europsky film. uvodna   kamerova sekvencia bola super,   hudba sa mi tiez pacila,   hlavna postava - dobry herecky   vykon. Boli tam ale aj nudne   chvilky (noc v muzeu). Pribeh   je zaujimavy a najde sa v nom   vela dnesnych ludi, tak trochu   schyzofrennych (praca/party).   filmy o spisovateloch maju   vzdy daco do seba....

Italský režisér Paolo   Sorrentino bývá často   přezdíván Fellinim   současné doby. Jeho film   Velká nádhera může   připomínat Felliniho   Krásný život.
Je   plný života, hudby, tance,   nezřízeného způsobu   života, bohaté smetánky a   Říma. Nechybí však ani   trocha toho erotična, ale i   smrti. Je hlavně plný města   nad Tiberou. Snímek se stal   úspěšným hned na několika   filmových festivalech a   přehlídkách. Snad i   kandiduje na amerického   Oscara, ale tuto cenu osobně   ve filmovém průmyslu   považuji za druhořadou.
Do příběhu vstoupí   spousta lidí a tak se film   může zdát nepřehledným.   Je vhodný pro ty, kteří   mají rádi filmařské   umění, snesou a vydrží   hodně a dokáží se   soustředit.