Velká nádhera [2k digital]

Novinář a autor jediného románu Jep Gambardella, nonšalantní král mondénních večírků, jiskřivě ironický glosátor a neúnavný svůdník, slaví pětašedesáté narozeniny. Zestárlý světák žijící na dosah Kolosea, zdá se, zná jako jeden z mála tajemství Říma, věčného města ponořeného do stínů grandiózní minulosti. Oslnivá, leč vyprázdněná metropole, v jejímž centru se elegantním krokem pohybuje, však jako by odrážela prázdnotu a absenci smyslu jakéhokoli konání Jepa i jeho suity, bytostí uléhajících ke spánku až za úsvitu. On sám si začíná klást otázky, kterými se dosud nezabýval. Skrz ironickou masku začíná prosvítat znechucení druhými i sebou samým…

Ceny: Oscar 2014: Nejlepší neanglicky mluvený film; Evropské filmové ceny 2013: Nejlepší film, režisér, herec, střih; Zlaté Glóby 2013: Nejlepší cizojazyčný film; Ceny BAFTA 2014: Nejlepší cizojazyčný film… a mnoho dalších.

Zdroj: Dny evropského filmu 2015

Po svém prvním anglicky mluveném filmu, hudební roadmovie Tady to někde musí být (FP 7/2012), se oceňovaný italský režisér Paolo Sorrentino (nar. 1970) vrátil do vlasti a ve spolupráci se svým oblíbeným hercem Tonim Servillem natočil příběh úspěšného stárnoucího novináře Jepa, který je všude tam, kde má takový VIP člověk být: na večírcích, vernisážích či dalších „důležitých” společenských akcích. Stejně jako Federico Fellini ve slavném snímku Sladký život (1960, FP 37/62, 10/2003) se Paolo Sorrentino dívá kriticky na život římské smetánky prostřednictvím hrdiny, velmi podobného Felliniho bulvárnímu reportérovi Marcellu Rubinimu (v podání Marcella Mastroianniho), rezignujícího na vlastní umělecké ambice a obratně klouzajícího po „pěně dní“. Vyhledávaný bonviván Jep si libuje ve skepsi i v cynismu, udržuje si ironický odstup, rozhodně si neodpírá společnost žen a sex, ale jeho nejupřímnější obdiv a láska patří Věčnému městu. Tomu se ostatně koří i vynalézavá kamera Luca Bigazziho. - Velká nádhera je po snímcích Následky lásky (2004, La conseguenze dell’amore) a Božský (2008, FP 12/2009) závěrečnou částí Sorrentiniho tematické trilogie, již mj. spojuje i účast Toniho Servilla a Fanny Ardantové.
-kat-, Filmový přehled 2013/Z

Svým filmem Velká nádhera se mezinárodně úspěšný a oceňovaný italský režisér Paolo Sorrentino vrací k osvědčené spolupráci se slavným hercem Toni Servillem (společně natočili filmy L´uomo in più, 2001; Následky lásky, 2004; Božský, 2008), držitelem řady cen David, udělovaných Italskou filmovou akademií, a ceny Zlatý Glóbus v kategorii Nejlepší herec za film Gomorra (2008).

Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí “třpytivé” vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva.

Již v úvodu filmu nás Biggazziho obrazové kompozice, závratné uhly záběrů a snové změny velikosti záběrů vtáhnou do slunečného svůdného Říma, kde se nám zpod majestátních děl římských a světových dějin umění odkrývají drobné postavy lidí, působících bizarně až exoticky. Dvojpólovost života a umění a hledání skutečné krásy jsou klíčovými motivy Sorrentinova snímku, poukazující na to, že pod nablýskaným, ale i ne příliš vábným povrchem se může skrývat oslnivá krása.

Film byl uveden v Hlavní soutěži MFF Cannes 2013, kde byl nominován na Zlatou Palmu.
FilmEurope.CZ

Novinář a autor jediného románu Jep Gambardella, nonšalantní král mondénních večírků, jiskřivě ironický glosátor a neúnavný svůdník, slaví pětašedesáté narozeniny. Zestárlý světák žijící na dosah Kolosea, zdá se, zná jako jeden z mála tajemství Říma, věčného města ponořeného do stínů grandiózní minulosti. Oslnivá, leč vyprázdněná metropole, v jejímž centru se elegantním krokem pohybuje, však jako by odrážela prázdnotu a absenci smyslu jakéhokoli konání Jepa i jeho suity, bytostí uléhajících ke spánku až za úsvitu. On sám si začíná klást otázky, kterými se dosud nezabýval. Skrz ironickou masku začíná prosvítat znechucení druhými i sebou samým... Čekání na každý další film Paola Sorrentina, jednoho z nejzajímavějších tvůrců současnosti, se podobá čekání na drogu, jejíž účinky skýtají neodolatelnou a jitřivou kombinaci krásy a smutku. Opojná existenciální freska s nádechy groteskna, která patřila k vrcholům nedávného festivalu v Cannes, komunikuje na vzdálenost půlstoletí s dílem Federica Felliniho. V hlavní roli jako vždy skvělý a zároveň opět něčím nový Toni Servillo.
MFF Karlovy Vary 2013