V tátově stínu

Velmi silný příběh o   náhodném setkání syna a   otce vzájemně se nevidící   plných osmnáct let a to v   útulku pro bezdomovce.   Příběh o hledání cest k   sobě a vyrovnání se se   skutky osudu. Příběh o   tragédii života jednotlivce   nesoucí i svůj podíl viny.   Dokáže se přes všechny   nešvary syn přenést a   soucítit s vlastním otcem?   Ono je to vždy těžké a   zvlášť když jde o   bezdomovce, ale i ten je jenom   člověk snažící se dožít   dalšího dne. Strhující   výkon Roberta de Nira, který   tímto dokázal, že se   nebojí ani takovýchto rolí.   Depresivní atmosféra a   dramatičnost života postavy   otce je hlavně jeho zásluha.   Ona věrohodnost doslova   šokuje. To se však nedá   říci o představiteli syna   Paula Dana. Podivný   charakterový výraz je nějak   zcela mimo. Nedá se mu plně   uvěřit nenávist ke svému   otci, který opustil rodinu a   nikdy se nestaral o své   dítě, ani uvědomění, že   by se mohl stát stejně   nezodpovědný jako jeho otec.   Ona účelovost jde prostě   nějak mimo. I přesto   všechno mnohé vede k   zamyšlení co se týče   rodinných vztahů,   odpuštění a pomoci.   Údernost snímku k jádru   věci je zřejmá a svými   kvality umí zaujmout. Pokud   ten zájem je tedy   oboustranný.

Otec a syn v útulku....
Milé, úsměvné,   deprimující, pravdivé, ale   hlavně nudné. Potenciál to   určitě mělo, příběh je   zajímavej a vtipnej, pač   kolik filmů je z útulků pro   bezdomovce? Moc ne. Ale nijak   jsem se s postavama nemohl   ztotožnit, jejich příběh   mě neoslovil a nudil.
Tady je opět důkaz   toho, že i zvučná   hollywoodská jména nestačí   k tomu aby se Vám film   líbil. Robert De Niro je pán   herec, to víme všichni, tady   byl perfektní, ale jen on   sám celý film neutáhne.   Paula Dana mám v oblibě,   tady se kluk moc nepředvedl   umí to mnohem lépe.A   ostatní zvučná jméne moc   prostoru nedostala, třeba má   oblíbená Julianne Moore byla   dohromady na plátně ani   néé 2 minuty. Škoda, ale   jako jednohubka to fungovat   může. Za mě 60% s   odřenejma ušima.