V jednom ohni

Film mě příliš nezaujal.   Není mi blízké téma   hasičů a navíc spojené s   náboženským podtextem, to   už vůbec ne.   Čtyřicetidenní lhůta k   rozhodnutí o rozpadu   manželství, to není   špatný nápad, ale poněkud   přitažené za vlasy.

Romantické drama s   náboženským podtextem...   no, a právě důležitost   podtextu, jenž si musel   uzurpovat většinu času,   způsobila uspěchanost   prologu, kdy důvody   manželského rozkolu   působily značně   zkratkovitě, uměle, téměř   dětsky (vyštěkávání   stále stejných výčitek bez   jakéhokoliv úvodu, rozuměj   - například pozdravu, což   je u snímku americké   provenience, kde na sebe   blafnou "ahoj" co   pět minut, minimálně   nepřirozené). Neobratným   manévrem se ukázal být už   titulkový rozhovor matky s   dítětem, po kterém jsem   následně zhruba do poloviny   projekce neúspěšně   slídila, než mně doklaplo,   že je součástí pointy...   to už jsem byla trošičku   vzteklá. K osobám a   obsazení - sympatie pro   Caleba, jednoznačně. Trochu   nerv, jinak pohodář s   příjemným hlasem, který   svou ženu nikdy nepřestal   milovat, což protějšek   nevykazoval ani náznakem -   chladný, úřednický typ v   uhlazeném kostýmku, co do   domova nakráčí jak z   jiného světa, co koupí, to   sama zfutruje a úsměv snad   nezná jiný, než   profesionální... a navíc   nemá vkus, proto se vtírá   otázka, zda za ni vůbec   stojí bojovat. A Erin Bethea,   vzhledem k obsazení ansámblu   rodinnými příslušníky   režiséra, jakož i sebou   samým, měla být patrně za   hvězdu... nóó, tak   špatně, a zrovna se může   chytit za ruce s Harrisem   Malcomem, hercem z leknutí,   jehož ušlechtilý mentoring   by se v reálu nemohl ujmout.   Zbylé křoví nevykazovalo   žádnou užitnou hodnotu,   proto je bezpředmětné jej   komentovat. Takže snímek   jako takový určitě žádný   klenot, uchýlil se k návodu,   byť zajímavému a   motivačnímu, jenže mu   chybí duše nebo tah na   bránu, chcete-li. Ale pozor,   pro rozjímavé vytahuje z   rukávu nejedno téma s   nejistým vyústěním   trefných přirovnání i   prozření (třeba to o   stálém odmítání a   nezájmu na jedné straně a   permanentně otevřené   náruči na straně druhé,   ano, myslím ono "over   and over and over") i   zavádějících mínění o   nás samých... jsme dobří -   v práci, odvádíme daně,   splácíme hypotéku, staráme   se o rodinu - proč bychom   jako měli skončit v pekle?   Protože tak plníme jen   přednastavené, zvenčí   viditelné a průkazné   společenské funkce, když   selžeme, následuje trest v   různých formách, s Božím   zákonem se to má podobně,   jen si ty skryté přečiny,   které rády metastázují do   zjevných, musíme vydolovat z   nitra, pojmenovat, zkrotit a   především vytrvat, protože   ta dlouhá čekací doba je   záludná a Bůh je akurátní   - když tě zastaví v   překročené rychlosti,   nebude ho zrovna zajímat,   žes celý rok jezdil   předpisově... Podstatné je,   že nabízí prevenci - tomu,   kdo ji chce přijmout. Tak ale   v našem případě konec   dobrý, všechno dobré.   Akorát... nechci vyrypovat (a   kazit jim radost), ale podle   mě veselka neplatí - kněz   nějaký sprostý civil,   nebeská báň místo kostela   a pochybný ceremoniál...   Jinak jsem se dnes   komentátorsky vyřádila, jak   už dlouho ne :-).

Kendrickův křesťanský   opus, druhý, po včera   zhlédnutém Vzepřít se   obrům. Je mi jasné, že v   naší zarytě ateistické   společnosti jeho snaha asi   nebude příliš vítána. Je   škoda, že právě z tohoto   důvodu spousta lidí film   odsoudí. Nejvíc za pozornost   stojí ze života odkoukané   manželské dialogy, vtipné   špičkování kolegů a   neskutečně sympatičtí   sousedé. Ano film je sice   prokřesťanský, přesto se   nejedná o nějakou   hysterickou fanatickou agitku.

Líbilo se mi hlavní téma:   pokus o záchranu vlastního   manželství - toto téma (ač   si myslím, že v realitě se   přeci jen ještě poměrně   časté) se ve filmech   příliš nevyskytuje.   (Nemáme už odvahu o těchto   věcech přemýšlet?) Velice   šťastné bylo také spojení   tohoto tématu s profesí   hlavního hrdiny - film tak   dostal i potřebnou akci i   realističnost v tom, že se   nelze na vlastní manželství   soustředit 24 hodin denně   :-) Vadila mi jistá naivita   snímku i lehkost, s kterou   pojednává o věcech víry.   Pro mě věřit není tak   lehké, jak je to   předkládáno tady, stejně   jako mluvit o své víře s   dalšími. Na druhou stranu:   dnešní filmy nemají už   žádné tabu, tak proč by   tím tabu měla být víra   hlavních hrdinů? Jestliže   uvěřili, proč by to nemohlo   měnit jejich život a   životní postoje?
Zmíněná   "naivita" filmu   působí místy komediálně,   místy pohádkově, ale obojí   může být i příjemné,   pokud takto chcete film   přijmout.
Mám-li   uvést souvislost s jiným   filmem, pak vřele doporučuji   všem, které nepotěšilo   zoufalství "Nouzového   východu" - zde hrdinové   našli jiný "nouzový   východ", ať už si o   něm myslíte cokoliv.
Pro mě bylo   nejpřínosnější zamyslet   se nad vlastním manželstvím   a usilovat o jeho obnovu,   kterou potřebujeme stále   (ale teď obzvlášť) - ať   už na základě ve filmu   zmíněné knihy "Výzva   lásky" nebo jinak. Tento   osobní impulz k zamyšlení   považuji za nejsilnější a   vzhledem k němu považuji   "chyby na kráse"   tohoto filmu nakonec za   nepodstatné.
Zajímavý komentář:   AGAMEMNON.

V jednom ohni
Až v láske pochopíš, čo   je to láska...
Film   má v sebe veľké hodnoty aj   napriek tomu, že je miestami   trošku amatérsky   spracovaný.