Unaveni sluncem 2: Odpor

Vynikající první   díl,který byl právem   oceněn Oskarem,neméně   dobrý druhý díl.Michalkov   natočil velkolepý snímek a   to po všech   stránkách.Skvělé herecké   výkony,vizuální   efekty,výprava,kamera a   nádherná hudba.Obrovskou   poklonu si zaslouzí   maskéři.Je to skutečný   velkofilm a to v pravém slova   smyslu.A závěrečná   scéna,není co dodat, je   naprosto originální a   silná.Už se těším na   třetí díl.Ještě se   vyjádřím k předešlému   příspěvku:tank přejel   přes zákop ve kterém byl   generál ukrytý a ne přes   generála,to,že bomba   nevybuchla se stávalo,ještě   dnes po půl století se   nacházejí nevybuchlé bomby   a střelba na loď červeneho   kříže byla zahájena až po   výstřelu z oné   lodi.Zkrátka pisatelka má na   film jiný úhel pohledu.

16. let po uvedení   výborného snímku ´Unaveni   sluncem´ se režisér a   spoluautor scénáře Nikita   Michalkov rozhodl k daným   postavám vrátit a vdechnout   jim další život. S ohledem   na zakončení příběhu to   zní krapet nelogicky ale   budiž. Sovětský svaz   napadlo Německo a tak ruské   obyvatele tentokrát postihli   krutosti války. Což o to,   válečné filmy ruská   kinematografie vždy uměla a   tak je i tentokrát na co se   dívat. Válečné scény jsou   dobře provedené a tkví z   nich typická stranická   věrnost, nelogičnost   uvažování i lidská   hloupost. Dramatické situace   v nelidskosti německé   armády a války jako takové   jsou citově dosti tlačeny na   maximum ke zřejmému soucitu   a své absurdnosti. Vyhozený   most do povětří plný   civilních uprchlíků,   letecky zničená loď   červeného kříže plného   lidí nebo msta německé   pěší divize na obyvatelích   vesnice ve formě jejich   hromadného upálení ve   stodole. Postava plukovníka   Kotova se ocitla v pracovním   lágru, která byla okamžitě   po napadení Ruska přeřazena   na bojiště. Tady je   zajímavá scéna ze zákopů,   kdy se k nim přidala jednotka   Rudého praporu. Nad tímhle   mám trochu pochybnosti,   neboť je zřejmé, že   jednotky složené z   trestanců byli posílány na   ty nejtěžší bojiště, kde   byla vysoká pravděpodobnost   jejich ztráty. Vojáci k nim   tedy nemohli být přiřazeny,   ale to jen na okraj. Od   artového vyznění tentokrát   Michalkov upustil a spíše   natočil ryze popkornový   válečný snímek. Špatný   však není, jen my vtom   docela vadí americký styl   zábavy. Scéna se soudruhem   Stalinem jak si vychutnává   chleba s máslem a s povidly   se tu jeví naprosto   zbytečně a ničím   nezajímavě. Jestli šlo o   zesměšnění, tak tady to   vyšlo zcela mimo mísu.   Poukazující lidskost je   příjemná, ale těžko   posoudit jak byla ve své   době reálná situace se   smrtelně raněným tankistou   přející si ještě před   smrtí vidět ženské poprsí   (které, jak sám říká, v   životě neviděl) což   vyžaduje po zdravotnici,   která to pro něj ze soucitu   udělá. Příběh je   vyprávěn Dmitriji (Míťa)   Andrejeviči Arsenťjevovi,   který Kotova v předchozím   snímku zatýkal a který se   následně od samotného   Stalina dozvěděl že žije a   byl jím zaúkolován ho   najít. Za zmínku také   stojí, že se před kameru   vrátila i skutečná   Michalkova dcera hrající   dceru Kotova, která v   předchozím snímku jako   dětská hvězda naprosto   zabodovala. Válečný snímek   jakých je spousta, ale co se   týče ruské produkce,   natočen je velmi dobře.

Připojuji se k   předcházejícímu   příspěvku.Skutečně   perfektně natočený   film.Naprosto reálně ukazuje   neuvěřitelný chaos v   prvních dnech napadení SSSR,   kdy naprosto selhalo vedení v   čele se Stalinem.Příkladem   je nesmyslné nasazení   praporu nevycvičených a   špatně vyzbrojených kadetů   a neozbrojených vojáků   trestního praporu proti   německým tankům.Trochu   nevěrohodně působí scéna   upálení vesničanů ve   stodole oddílem   Wehrmachtu.Toto odporné   vyvražďování prováděly   výhradně zvláštní   jednotky SS a SD, které   postupovaly v týlu fronty a   plnily úkol tkzv.   "spálené země".   Jinak film super.

-hodně vysoko nasazená laťka
-kdyby tento druhý díl   natočil kdokoli z holywoodu   tak by tady většina lidí   plesala blahem, žel od   Michalkova se po shlédnutí   prvního dálu přeci jen   čeká víc. Těsně po   shlédnutí jsem se snažil   pochopit co nám chce   Michalkov říct, ovšem   problém byl že to na co jsem   přišel už ztvárnil v díle   prvním. Tak jsem jej začal   vnímat spíš jako   jednotlivé rozdělené scény   a příběhy. A najednou jsem   si jej dokonale užil a to   znova a znova kdykoli jsem jej   viděl. Prostě uznejme, že   to byla výborně ztvárněná   válečná chaotická jatka. A   to že válečné filmy nemám   rád.

Tohle mnělo být co??   Válečná komedie? Drama s   prvky černého humoru?   Válečné krvavé peklo? Asi   vše dohromady, ale nějak   jsem to nepobral. Válečné   scény jsou natočeny drsně a   ujdou, výtvarné ztvárnění   má také něco do sebe +   kamera, ale jinak je to   vařily kočička s pejskem   dort a všechno tam   zamíchaly,,,, ale k jídlu to   moc nebylo.

Film, který se snaží   zavděčit divákům   namlsaným holywoodskými   megalove/war filmy. Výhrady   jsem měla k jedničce,   výhrady mám i ke dvojce. Do   očí bijící je snaha co   nejvíce se přiblížit   západní tvorbě. Poslední   kapkou bylo přežití Kotova   poté, co se po něm projel   tank. O bombě v kostele   radši nemluvit. Vážně bylo   potřeba předělat generála   na Jamese Bonda? Pokud   čekáte typicky ruskou   podívanou, budete těžce   zklamáni. Jistě, projevila   se tu Michalkova originalita,   ale zároveň se neubráním   úvahám, jestli to Michalkov   myslí vážně, nebo už se   jedná o holou parodii -   "bombardování"   lodi Červeného kříže,   zpívající cikáni,   závěrečná Nadina scéna v   troskách po bitvě. Obrázek   si udělejte sami.