Tři tuny prachu

Na tomto filmu mne zaujaly   dvě věci - oklepávání   popílku ze značky, to tedy   potěší taková vrstva:-(
A pak výborný dialog:   "Chci se rozvést. To ti   nedovolím" Máme   odpovědnost. Jsme komunisti.   A straníci..." Potěš   na druhou.
Dobře, tak   ještě třetí věc,   proutník Lubora Tokoše s   hysterickou manželkou Danou   Medřickou.
A   bramborovou medaili získává   "daleká" cesta...z   Prahy do Ostravy. Ať žije   pendolino.

Hudba jak u nerváku a při   tom se nic neděje.   Nezajímavý snímek v   šedivém podprůměru. Škoda   promarněného času.

Uvědomělý boj o popílek na   Ostravsku, který je svým   způsobem nadčasový. Jediná   změna je, že se do toho už   neplete UV KSČ. Je ho v   ovzduší moc a tak se s tím   musí něco dělat. Příběh   si nevšímá jen tohoto   problému. Scénárista do   děje zakomponoval i   mezilidské a partnerské   vztahy. Výsledku to však   nevadí. Vše je v dobré   souhře. Určité věci na   dnešní dobu již přijdou   dosti úsměvně, ale taková   hold byla doba. Karel Höger   opět prokázal svůj herecký   um. Svým způsobem se ještě   jedná o agitku, přesto   nechápu, že je tento snímek   pozapomenutý. Ani dnes vůbec   ničím nezaškodí.

Včerejší televizní   preméra staršího českého   filmu mě překvapila. Nejen   tím, že všichni hlavní   hrdinové hulí jedno cigáro   za druhým a přitom jednají   o zlepšení ovzduší v   Ostravě, kterou má nová   elektrárna zatížit 36   procenty spadu popílku. Ale   také krásou českých   hereček Bohdanové,   Medřické a třeba i Jarmily   Krulišové. To mi trochu   vynahradilo sledování   průměrného filmu.