Tony, tobě přeskočilo

Šel jsem do toho trochu s   obavama, páč mě ve filmech   děsně iritujou ječící   děti. Ale tohle je náhodou   docela roztomilej příběh s   moc pěknou kamerou a   sympatickou hudbou. Jenže   dneska už to moc neosloví,   dětský filmy ze   šedesátých let strašně   zestárly.

Tak oznamuji, že jsem byl u   tohoto filmu brutus mimo   mísu. Hlava mi hodně dlouho   nebrala, že se tam o nic   nezajímala sociálka. Až   někdy hodně pozdě. Děcka   si tam lítají bez dozoru,   tedy pokud to byly děcka z   děcáku. U filmu jsem se   neskutečně nudil. Nebyl ani   k smíchu, ani k pláči, ani   na pořádné vztekání za   promarněný čas. Takhle to   dopadne, když k něčemu   pustíte dvě ženské   najednou. Hlavně že obě   nechaly panu Kronerovi cigáro   v hubě, když se sklání k   malému dítěti. A přitom   ostatní tvorba těch dvou   paní není zase docela k   ničemu. Když jsem to ani po   45 minutách nepobral, vzdal   jsem to a koukal jen jedním   okem a tiše trpěl.

Tak trochu útok na city, ale   ne příliš povedený. O tom,   jak čtyři děti z děcáku   ke štěstí přišly, když   našly domov v chalupě   starého Tonyho, ačkoliv ta   postrádala veškeré   vymoženosti a výdobydky   moderní doby. To samozřejmě   ale není to   nejdůležitější.