Tmavě červená

Typický Argento. Tempo   vyprávění příběhu je   sice trochu natahované, zato   finále a odhalení vraha je   šokující. Umělecké   cítění se v Argentovi   nezapře a tak se můžeme   pokochat krásnými záběry a   výtvarnou stylizací. K tomu   klasický soundtrack Goblinů   podkreslující důležité   momenty a vrahovo řádění.

Včera jsem viděl Tenebre a   tak si říkám co takhle   zkouknout další giallo od   Daria Argenta. Film Deep Red   se přímo vybízel ke   shlédnutí a tak jsem se do   toho dal a cítím poněkud   zklamání. Největším trnem   v oku mi byla dlouhá   stopáž, protože film je   bohužel vyplněný několika   zbytečnými scénami které   by bylo lepší zcela   vystřihnout. Dario nám   tentokrát ukáže opět   několik krvavých vražd a   odhalení vraha je podle mě   celkem povedené. Co potěší   je kamera která je stejně   dobrá i u Tenebre a celkově   zvláštní ponurá atmosféra   celého snímku. Za zmínku by   stála ještě hudba, jinak   herecké výkony jsou   samozřejmě stejné jako u   dalších italských filmů   giallo žánru.

Nejsem zrovna fanoušek   gialla, ale tenhle kousek se   mi docela zamlouval. Argento   je úžasný v maličkostech,   opět spousta perfektních   detailních záběrů a když   se ještě přidá hudba od   Goblinů, film začíná   nabírat pořádné grády.   Tentokrát se už také   dočkáme i několika řádně   krvavých cákanců. Naproti   tomu si ovšem myslím, že   víc než dvě hodiny jsou pro   takový film příliš, takže   se i několik opravdu nudných   míst najde.

Jeden z nejlepších   hororů(thrillerů) D.   Argenta, jak si kdo vybere.   Naprosto skvělá kamera,   zaměřená hodně na detail,   první polovina filmu se   rozjíždí trochu pomaleji,   ale i to má své   opodstatnění, protože nás   to natolik navnadí a jsme   zvědavější a napnutější   o to víc, jako celek je to   dokonalé. Rafinované a   brutální vraždy ke kterým   hraje dětská ukolébavka a   hlavně je tu příčina toho   všeho, jedno strašné   tajemství, které musí být   odhaleno, jinak to nikdy   neskončí. Hudba od kapely   Goblins, bez které by to   nešlo, je takovou   třešničkou na dortu, pro   tenhle vyjímečný film.

Argento má svůj osobitý   vypravěčský a vizuální   styl, který naplno rozvinul   právě v tomto mistrovském   giallu. Jeho cit pro drobné   detaily a nejrůznější   vychytávky je dechberoucí a   prakticky nezkopírovatelný.   Vynikajícím tahem bylo i   obsazení Davida Hemmingse do   role náhodného svědka   brutální vraždy, který   posléze donucen okolnostmi   sám na vlastní pěst pátrá   po šíleném vrahovi.   Hemmings si zde střihnul   prakticky podobnou roli jako v   Antonioniho Zvětšenině. Za   největší klady filmu lze   považovat vynikající hustou   atmosféru, perfektně   zaranžované scény vražd a   v neposlední řadě   geniální soundtrack, který   má na svědomí dvorní   Argentova kapela Goblins.   Troufnu si tvrdit, že bez   hudby Goblinů by toto dílo   ztratilo mnoho ze svého   zlověstného třpytu.   Argentův Opus Magnum, bez   diskuzí...