Superprohnilí

Devatenáct let od snímku   ´Prohnilí´ (1984) a   třináct let od volného   pokračování ´Prohnilí   proti prohnilým´ (1990) se   režisér a scénárista   Claude Zidi vrhnul na třetí   film poukazující na další   životní etudy Reného   Boironda a Françoise   Lesbucheho. Vpodstatě vlivem   tak dlouhého časového   odstupu je nám dána možnost   se podívat, jak si v životě   oba dál počínají. A hned   na začátku se dozvídáme,   že se v jejich charakterech   nezměnilo vůbec nic.   Postavení každého z nich se   však za tu dobu výrazně   posunulo a tak je René v   důchodu a François šéfem,   který dostává za parťáka   nováčka, stážistu Juliena,   který do toho všeho svým   způsobem přináší   mladistvou svěžest. No, a   všichni tři se očekávaně   ocitnou v kolotoči   událostí, které my diváci   už moc dobře známe. Ano,   originalitou se snímek zrovna   nepyšní, ale vlivem vstupu   třetí postavy to přeci jen   má o něco jiný ráz. Děj   je plný zvratů, úsměvných   situací, Vše je   podmiňováno nostalgickou   atmosférou prvního snímku a   ční z toho určitá zralost   hlavní dvojice, což vůbec   není na škodu. Snad i na to   byl kladen důraz, což mohla   být i tvůrčí myšlenka   Claude Zidiho. Takže nic   proti ničemu. Právě z onoho   nostalgického hlediska   snímek svou nezměněnou   atmosférou pobavit ještě   dokáže, ale pro jistotu   raději z toho nic   převratného neočekávat.

Důstojné završení   režisérské kariéry Clauda   Zidiho, který nám tu   zanechal spoustu   komediálních skvostů. Film   má krásnou rozšafnou   atmosféru a čiší z něj   taková jemná teskná   nostalgie. Navazuje se na   předchozí dva filmy   Prohnilých velmi volně, ale   to vůbec nevadí, film má   své kouzlo a o to jde   především. Vychutnejte si   tuhle velmi příjemnou   francouzskou komedii s notnou   dávkou nostalgie.

René neztrácí svůj glanc   ani s čínskými mafiány,   policií, věřiteli a   bankovními gangstery v   patách. Francois si rovněž   zachovává svou úroveň a   nováček Julien se mezi   ostřílenými matadory také   neztratil. Potud je vše v   pořádku, ale dějová linie   je příliš postavená na   souhře náhod, štěstí a   schopnosti odpovědných   dívat se jinam. Naštěstí   vše zachraňuje uvolněná   pohodovost snímku a   tradičně skvělá hudba.

Třetí film o   "Prohnilých" je   stejně jako předchozí díly   velmi povedený. Pokud bych   měl srovnávat řekl bych,   že tento díl je oproti   Ripoux contre ripoux více   komedie a méně krimi.

Některé věci ve   filmu jsou sice trochu   neuvěřitelné, ale to je asi   ve všech komediích.   Například přibrání   Juliena do "party"   mi nepřijde za normálních   okolností moc reálné. Je   pravda, že tam byl   nasáčkovanej původně za   jiným účelem a nakonec tak   nějak chtěl držet partu   hlavně kvůli ženský, ale i   přesto pravděpodobnost toho,   že by je mohl prásknout by   byla v reálu tak vysoká, že   by si to nikdo nelajsnul s   ním do toho jít.

Mnohá filmová pokračování   čeká spíše osud   propadáků. Dnes, už   trilogie Prohnilí, si   udržuje vysokou laťku   kvalitní zábavy ve všech   třech dílech. A to mezi   jednotlivými filmy jsou   odstupy mnoha let. Třetí   díl se mi šest let vyhýbal,   než jsem jej zhlédl.   Konečný vedikt je tedy ten,   že film je dobrou zábavou a   udržuje skvělou tradici   francouzských krimikomedií.

T
To to úspěšné   pokračování je dobré   komedie Francouzi umí 1 jsem   viděl už před mnoha lety a   tak ani 3 mně nezklamala