Cesta hlubokým lesem

Československá nová vlna 60. let byla plná   odvážných snímků kritizující dobu a skutky,   a když komunističtí straníci v 68“ bouchli   do stolu a udělali všemu přítrž, všechny se   rázem ocitly v takzvaném trezoru. A tento   snímek je jeden z nejodvážnějších, neboť   temnou dobu 50 let skutečně vykresluje tak   okázale, že jde z toho až strach. A použít k   tomu v ději dva přátele, kteří byli v   dětství nejlepší kamarádi a až v dospělosti   se jim stala osudná politika, bylo to nejlepší,   co mohl scenárista Jaroslav Dietl vymyslet. A   vlastně je to i nadčasové, protože i v   dnešní době dokáže politický pohled a činy   rozdělit. I jinak dobré kamarády. On se ten   námět o združstevňování vlastně s   porovnáním se snímky z let padesátých nijak   neodlišuje. Jen je více zaměřen především   na funkcionáře a jejich disciplínu a hodně se   v tom tlačí na pilu. Jan Kačer v roli takového   funkcionáře OV KSČ skutečně exceluje a v   takové pozici ho snad už jinde k vidět není.   Ale věrohodný je i Mojmír Fašung, který   charakterově kapánek naivního milicionáře   pojal taktéž výtečně. Ano, jak je tu   ukázáno, skutečně stačilo malinko, aby se   rázem z leckoho stal třídní nepřítel, se   kterým bylo pod záštitou strany okamžitě   vypořádáno. Straničtí funkcionáři,   odpovědnost komunistů a duch doby. Tento snímek   by se měl kvůli poučení z politického   fanatismu v rámci budování a ničení lidských   životů pozlatit.

Hm, jsem zvyklý na hezkou hudbu od pana Lišky,   ovšem tady se ty pazvuky nedají poslouchat. Ale   agitka je to jako když střelí. Komunisti se s   tím vůbec nemažou a jede to natvrdo. Za to by   mělo být hodnocení nulové. Jenže film jako   takový to vykreslil velmi dobře. Herci   vynikající.