Submarino

Pokud mátetrochu nervy na   pochodu a ne úplně dobře   fungují rodinné vztahy, tk   pak tento film nedoporučuji   ke sledování. Ten má k   pozitivnímu přístupu k   životu hodně daleko.   Prostě, je to depresivní   snímek jako prase. Několik   časových línií nabízí   pár příběhů, které spolu   hodně souvisí a nakonec se   slévají v jeden příběh.   Dánská kinematogrfie je u   nás zastoupena hlavně díky   různým festivalům.   Depkofilm Submarino je   takovým typickým   představitelem. Alkoholismus,   drogová závislost, smrt,   rozpadlé vztahy a problémy   se zákonem se vzájemně   střídají. Je to smutný a   depresivní snímek   doprovázený typickým   chladným severským   počasím.

Silný příběh,podaný   poněkud volnějším   Severským tempem,které je   poněkud pomalé,,,Příběh   má sílu a může se   brát,že je ze života.Zaujal   mně však na půl cesty,,,

Propojení zoufalců do jedné   velké beznaděje, v okaté   snaze o co největší   depresivní dopad, vzniklo jen   pro první plán a nebylo   podloženo živoucností   existence, snímek, kde není   místo pro sebemenší radost   (i kdyby to mělo být, že se   dnes půjdu opít jako Dán)   na mě nemůže působit   jinak, než nedůvěryhodně,   čemuž ostatně napomáhalo i   vyobrazení způsobů života   (feťák s bytem jako klícka   a paní na úklid, aniž   bychom měli možnost   zaznamenat jeho zdroje   předtím, než získal   hotovost na novou živnost??).   A poselství? Jestli se nám   pan Vintenberg snažil   podsunout, že mizérie   dětství nepodmínečně   odsuzuje k živoření před   vraždou, vězením a   sebevraždou, tak alibisticky   lhal a může být, že vzal   naději těm životaschopným,   stiženým podobným osudem...   možná měl k filmu přibalit   i návod s varováním, aby se   vyhnul případným žalobám.

Oh, Seveřané nezklamou. Zase   vymazlené severské tornádo.   Miluju je!   ______________________________   ___

Chlapské stoprocentní deprese
Submarino se mi trefilo do   vkusu.Celý film je   smutný,bolestivý,   nekonečně depresivní a   hlavně lidsky reálný.Řekl   bych,že tohle drama může   oslovit chlapy,kteří žijí   mezi přáteli,s rodinou,ale   občas se stejně cítí   úplně samy.
Příběh   pojednává o dvou   bratrech,životních   ztroskotancích,kteří jsou   si velmi blízcí,ale přesto   se setkávají jen velice   zřídka a prakticky náhodně   (moc pěkně   zfilmováno).Přitom se oba   dva řítí do záhuby.Každý   po svém.
Stoprocentní   chlapská deprese bez uměle   přidané kýčovité   akce.Proto film zaujme   především nekomerční   diváky.
Vinterbergova   Rodinná oslava byla   lepší,ale Submarino jako   předkrm na jeho Hon je   proklatě dobrý počin.

Dánská kinematografie nikdy   nezklame.Patří k tomu   nejlepšímu co se v Evropě   točí.A Submarino je další   z filmových počinů,který   ve vás zanechá trvalou   stopu.Depresivní realistické   psychodrama tento režisér   dokáže natočit s   bravúrou.Naši režiséři a   scénáristé se ještě mají   co učit jak natočit   nenákladný a přitom   kvalitní film a ne si dokola   stěžovat na nedostatek   peněz.