Stroszek

Ještě menší depka, než jsme čekali...
Tento film provází legenda, že byl tím   posledním, který si pustil psychicky labilní   zpěvák Ian Curtis ze skupiny Joy Division, před   tím, než si „hodil mašli“. Zas tak velká   depka to ale není. Příběh příkladného   životního lůzra Bruna Stroszeka samozřejmě   není žádná popcornově zábavná oddechovka,   ale není to ani prvoplánově depresivní film.   Životní vyhlídky Bruna, kterého právě   propustili z vězení, nejsou nijak růžové a   pravděpodobnost, že se brzy vrátí tam, odkud   ho propustili je velká. Jeho dávný přítel mu   sice pohlídal jeho byt, ale když se zastane   prostitutky Evy, její pasáci se k němu   nezachovají zcela vlídně. Trojice se pokusí   vyřešit svou nelehkou životní situací   emigrací do „Nového světa“, země   neomezených možností – Ameriky. Evě, která   umí anglicky, se tu podaří vykročit za svým   „americkým snem“. Začne pracovat jako   servírka a brzy se „skamarádí“ s místními   kamioňáky, což její ekonomickou situaci   ještě vylepší. Ovšem, inteligenčně   jednodušší Bruno, který neumí anglicky, i   jeho potrhlý přítel, jsou tu ještě   ztracenější, než v Německu. Americký   filmový happy end tedy očekávat nelze. Film je   vyprávěn v pomalém rytmu a je plný banálních   situací a divných dialogů. Paradoxně tím ale   získává zvláštní kouzlo a autentičnost.   Něčím mi připomněl Jarmuschův film   Podivnější než ráj (Stranger Than Paradise),   rozhodně ve mně nevzbudil pocity „na   mašli“. Dokonce si dokážu představit, že si   ho ještě někdy znova pustím. Mnohem   depresivněji na mě působí ta záplava filmů,   ze kterých když vystřihnete všechny   střílečky, mlátičky, vybuchovačky a honičky   v autech, tak vám zbydou jen titulky.

Zrovna pro mě prapodivný neherec Bruno S. (a na   to vezměte jed, že o této skutečnosti   nesvědčí jen nevybělený chrup) svým   nezvyklým frázováním, provázeným skelným   pohledem, neopakovatelným způsobem objevil   Ameriku... Nutno dodat, že mu byl v jeho   objevování nablízku Werner Herzog, jehož filmy   se tak nějak dobře pozorují, ačkoli se v nich   povětšinou nenastřádají žádné příjemné   chvilky, takže informace, že se po zhlédnutí   Stroszeka oběsil zpěvák Joy Division, mě   vlastně ani nepřekvapila...