Směry života

Jedna holka, mladší chlap,   starší chlap a starostlivá   matka. Opravdu slibný   potenciál pro rozvinutí   příběhu:-) Ufňukaná   Vítová, pateticky pošahaný   Boháč, bonviván Plachý,   lidovka Baldová a rozšafný   Strejka. To všechno už tu   bylo. Takže zbývá jediná   kuriozita, kvůli které   stojí za to se kouknout.   Tohle je totiž jeden z mála   filmů, kde má Hana Vítová   blonďatou hřívu.

Já to napíši rovně jak si   to myslím. Červená knihovna   se vším všudy. Nudné, a   ještě s ječením. Ale   přesto nějaký ten plusový   bodík tu je, to se nedá   snímku upřít.

Františku Xavere Svobodo,
i když máte svými kořeny   vazbu na mou rodnou obec a   jste rodákem z nedalekého   městečka, tak musím   konstatovat, že Směry   života nejsou to skutečně   pravé ořechové,   ačkoliv...ona to nebude   veskrze Vaše vina. Původní   Směry života byly napsány   jako divadelní hra a ono se   ne vždy povede divadelní   inscenaci převést do   filmového ztvárnění.   Přenesení děje do tzv.   současnosti vzniku filmu samo   o sobě nevadí. Spíš   unavuje chvílemi   ztrácející se děj do   nudných dialogů. Chápu i   taneční vsuvky, vždyť   hlavní hrdinka je členkou   tanečního souboru, ale ono   těch vsuvek je tam nějak moc   - taneční, folkloristické a   z dialogů těch, co přímo   patří k vlastnímu ději,   nezbývá mnoho. Nečekala   jsem zázrak, nejsem tudíž   zklamaná, ale nejsem ani   nadšená.

Hana Vítová jako   blondýna. Vsadím boty, že   měla paruku:-) Příliš jí   neslušela, jako tmavovláska   se mi líbila vždy víc.   Ladislavu Boháčovi role   prkenného milovníka také   příliš nesedla, snad jsem   si jej zvykla více vídat v   postavách záporáků a   intrikánů. Morální   poučení? Zde bych tak trochu   zareagovala na předchozí   komentář - není problém v   placení školného, ale   rozhodně je problém, když   rodiče podporují své děti   za cenu vlastního   sebezničení. A nemusí jít   jenom o školné, ale často   jde o záležitosti ryze   nepotřebné. On si člověk   vždy čehokoliv více váží   tehdy, když je nucen si sám   vydělat či se alespoň   významnou měrou na platbě   podílet. Pak si rozmyslí i   to, zda obětuje vlastníma   rukama vydělané peníze do   povrchní slečny či jiného   stvoření, které chce být   jen bezpracně a v luxusu   hýčkáno.

Autor divadelní   předlohy, F. X. Svoboda, byl   člověk přísně vychovaný,   uvyklý skromnosti, poctivé   práci a jehož manželství s   Růženou Čápovou bylo velmi   šťastné a vykazovalo   vzájemnou úctu. On sám byl   člověk plný pokory a   lásky, nejen k milované   ženě, ale také ke svému   rodu (napsal výbornou   románovou kroniku   "Rozkvět") a dále   k rodnému kraji, k historii.   Řekla bych, že toto mnohým   představitelům nové   generace výrazně chybí.

Když jsem psala   svůj článek o F. X.   Svobodovi do našeho   místního tisku, nazvala jsem   jej "Směry života F. X.   Svobody". Směry života   totiž nejsou jen tímto   snímkem, i když se příliš   nepovedl, ale jsou životní   pravdou, neboť ten svůj   směr života si určuje   každý z nás - někdo   dobře, někdo hůř, ale asi   nejhorší je ten, kdo svůj   špatně mířený směr umí   svádět na druhé, ovšem   nikdy nepřizná chybu, že   chyboval v prvé řadě sám v   sobě. Svést na druhého   svůj neúspěch je přece   pohodlnější.

Závěrem si dovolím   výňatek citace z filmu:   "Dneska někomu   pomůžeš a on za tvý   peníze dělá pána." -   řekla bych, že na této   větě je asi nejvíce   životní pravdy z celého   snímku. Ano, těch, kteří   svůj směr života udávají   k cíli pasouc se na úspěchu   či financích druhých, je   opravdu nemálo...F. X.   Svoboda byl vychováván v   duchu poctivých tradic, že   vše je nutno si napřed   zasloužit. Proto, i když   snímek sám o sobě je slabý   a nevýrazný, díky   morálnímu poselství a   hodnotám, které autor   předlohy vyznával, stojí za   to se na něj podívat...

Ženský a studia, to nikdy   moc nejde dohromady. Buď   jedno nebo druhé se   zanedbává. Film začíná   pěkně, lidovými motivy.   Začíná to na vesnickém   posvícení, kde si budoucí   doktoři snaží ukázat   jedné městské slečně, jak   to na takovém posvícení   vypadá. A pak ten   nenáročný film je o tom,   jak kvůli jedný povrchní   slečně lze skoro přijít o   všechno. Také by ten film   měli vidět zastánci   školného. Snad se jim   rozvítí. Otec s matkou i   chalupu prodají, aby dítko   mělo na študia.

Když se mladý muž   beznadějně zamiluje do   povrchní hopsandy, která se   jeho bezhlavé vášni jen   směje, dokáže si málem   zničit slibnou kariéru, než   konečně pochopí, že jej k   té dívce vlastně netáhla   její hluboká povaha, nýbrž   pouze její hluboký   výstřih.