Škola hříšníků

Tak asi nejhorší je   přečkat úvodní skoro tři   minuty odporných pazvuků,   pak už to jde. Tyto pazvuky   sice ve filmu ještě   uslyšíme, ale již mají   alespoň melodii. Mladý   Potměšil hraje dobře, ale   scénář skáče zbytečně   zpět do domova, i když se   dění tam hlavní postavy   netýká. Celkově mne to   nijak moc nezaujalo, hlavně   scénář se mi zdál hodně   slabý.

Podmanivé psychologické   sociální drama o problému   společnosti plné lží,   podrazů a nesnášenlivosti v   konfrontaci s výchovou k   pořádku mladých lidí v   domově mládeže. Příběh   sleduje krutou srážku s   realitou propuštěného   chovance, kterého výborně   ztvárnil Ladislav Potměšil.   Nevraživost a zlé jednání   není jen výsadou v   zaměstnání kde posléze   nastoupil, ale i v jeho   vlastní rodině. Ředitel   ústavu na základě této   zkušenosti začne pochybovat   o smyslu velmi tvrdého řádu   domova. Za co jsou ty mladí   vlastně trestáni a jaký   přínos má jejich výchova?   Těžko říci je-li to   kritika systému, společnosti   nebo doby. Každopádně je to   problém, který je svým   smyslem nadčasový a platný   i v dnešní době. Návrat   chovanců z dětských domovů   je pro každého velmi   těžkou procedurou, kterou   málo kdo projde bez   problémů. Snímek je tedy v   tomto ohledu velmi dobře   natočen.

Umírněný pokus o kritický   pohled na společnost,   rodinné a pracovní vztahy,   kde pokusy jedince o nějakou   nápravu jsou semlety   pokrytectvím, lží a   přetvářkou. Jediným plusem   jsou mladé tváře dnešních   ostřílených matadorů -   Potměšil, Štěpnička,   Vízner...

Film jsem nyní viděl po   dlouhých letech. Je   samozřejmě poplatný době   svého vzniku, nešvary v   zaměstnání, v rodině,   podle socialistického vzoru.   Na druhé straně vidět   osmnáctileté kluky   L.Potměšila, J.Štěpničku,   J.Drbohlava, V.Kudlu,   O.Víznera, není špatné.   Stejně jako mladé nynější   hvězdy Radka Brzobohatého a   Janu Hlaváčovou.