Škola hříšníků

Tak asi nejhorší je přečkat úvodní skoro   tři minuty odporných pazvuků, pak už to jde.   Tyto pazvuky sice ve filmu ještě uslyšíme, ale   již mají alespoň melodii. Mladý Potměšil   hraje dobře, ale scénář skáče zbytečně   zpět do domova, i když se dění tam hlavní   postavy netýká. Celkově mne to nijak moc   nezaujalo, hlavně scénář se mi zdál hodně   slabý.

Podmanivé psychologické sociální drama o   problému společnosti plné lží, podrazů a   nesnášenlivosti v konfrontaci s výchovou k   pořádku mladých lidí v domově mládeže.   Příběh sleduje krutou srážku s realitou   propuštěného chovance, kterého výborně   ztvárnil Ladislav Potměšil. Nevraživost a zlé   jednání není jen výsadou v zaměstnání kde   posléze nastoupil, ale i v jeho vlastní rodině.   Ředitel ústavu na základě této zkušenosti   začne pochybovat o smyslu velmi tvrdého řádu   domova. Za co jsou ty mladí vlastně trestáni a   jaký přínos má jejich výchova? Těžko říci   je-li to kritika systému, společnosti nebo doby.   Každopádně je to problém, který je svým   smyslem nadčasový a platný i v dnešní době.   Návrat chovanců z dětských domovů je pro   každého velmi těžkou procedurou, kterou málo   kdo projde bez problémů. Snímek je tedy v tomto   ohledu velmi dobře natočen.

Umírněný pokus o kritický pohled na   společnost, rodinné a pracovní vztahy, kde   pokusy jedince o nějakou nápravu jsou semlety   pokrytectvím, lží a přetvářkou. Jediným   plusem jsou mladé tváře dnešních   ostřílených matadorů - Potměšil,   Štěpnička, Vízner...

Film jsem nyní viděl po dlouhých letech. Je   samozřejmě poplatný době svého vzniku,   nešvary v zaměstnání, v rodině, podle   socialistického vzoru. Na druhé straně vidět   osmnáctileté kluky L.Potměšila,   J.Štěpničku, J.Drbohlava, V.Kudlu, O.Víznera,   není špatné. Stejně jako mladé nynější   hvězdy Radka Brzobohatého a Janu Hlaváčovou.