Sedmá velmoc

No, ječení jsem si tu užil   dost. Hned úvodních dvacet   minut. Ječelo   („zpívalo“) se venku i   vevnitř, a hodně. Bez   varování. Takže mi ten   úvod celý film zhnusil a   díval jsem se jen po očku.   Stejně to byla hovězina.   Hledal jsem za co dát   nějaké to plusové procento,   ale asi jsem hledal špatně.

Film už hodně nahlodal zub   času a zvuk semtam   vynechává. Avšak zde se   shodnu s panem Václavem   Březinou, že se jedná o   hodně nepovedený film. Na   druhou stranu se řadí k   žánrům, kterého na   filmovém plátně v době   vzniku bylo jako šafránu.   To, že se to nepovedlo, je   věc jiná.

Špionážní klasický   český snímek z počátku   třicátých let, který svým   námětem jistojistě budí   zvědavost. Při současném   pohledu, jak po technické   stránce, tak i po stránce   scénáristické, však   obsahuje nemálo chyb a   nepatřičností, ale jako   předobraz slavných bondovek   funguje dobře. Narážka je   hlavně na scény ze zimních   hor a lyžovaček, kterými   jsou bondovky pověstné.   Příběh začne obyčejným,   avšak zvláštním,   inzerátem v novinách,   kterého si všimnou tři   mladíci, kteří se zrovna   stali majiteli onoho   novinového plátku, ve   kterém inzerát vyšel.   Obsahoval kódy, ty se jim   podařilo rozluštit a na   česko-německé hranici se   tak následně začaly dít   věci. Snímek jako svůj   první zvukový film natočil   herec, scenárista a   převážně výrazný   režisér němých filmů   Přemysl Pražský, pro   kterého to bohužel skončilo   fiaskem. Diváci film prostě   nepřijali a tak se stalo, že   sklamaný režisér z   neúspěchu s filmovou režii   nadobro skončil. Natáčelo   se v Krkonoších v zimním   období a navíc v noci, což   na svou dobu a vlivem dobové   techniky určitě nebylo nic   jednoduchého. Nakonec,   právě na technické stránce   filmu je to hodně znát.   Námět není špatný a má   potenciál, jen je potřeba to   do scénáře o něco lépe   zpracovat. A rozhodně by   stálo za úvahu natočit   remake. Takovýto ryze český   filmový počin na to   rozhodně má.