Sedmá velmoc

Špionážní klasický   český snímek z počátku   třicátých let, který svým   námětem jistojistě budí   zvědavost. Při současném   pohledu, jak po technické   stránce, tak i po stránce   scénáristické, však   obsahuje nemálo chyb a   nepatřičností, ale jako   předobraz slavných bondovek   funguje dobře. Narážka je   hlavně na scény ze zimních   hor a lyžovaček, kterými   jsou bondovky pověstné.   Příběh začne obyčejným,   avšak zvláštním,   inzerátem v novinách,   kterého si všimnou tři   mladíci, kteří se zrovna   stali majiteli onoho   novinového plátku, ve   kterém inzerát vyšel.   Obsahoval kódy, ty se jim   podařilo rozluštit a na   česko-německé hranici se   tak následně začaly dít   věci. Snímek jako svůj   první zvukový film natočil   herec, scenárista a   převážně výrazný   režisér němých filmů   Přemysl Pražský, pro   kterého to bohužel skončilo   fiaskem. Diváci film prostě   nepřijali a tak se stalo, že   sklamaný režisér z   neúspěchu s filmovou režii   nadobro skončil. Natáčelo   se v Krkonoších v zimním   období a navíc v noci, což   na svou dobu a vlivem dobové   techniky určitě nebylo nic   jednoduchého. Nakonec,   právě na technické stránce   filmu je to hodně znát.   Námět není špatný a má   potenciál, jen je potřeba to   do scénáře o něco lépe   zpracovat. A rozhodně by   stálo za úvahu natočit   remake. Takovýto ryze český   filmový počin na to   rozhodně má.

No, ječení jsem si tu užil   dost. Hned úvodních dvacet   minut. Ječelo   („zpívalo“) se venku i   vevnitř, a hodně. Bez   varování. Takže mi ten   úvod celý film zhnusil a   díval jsem se jen po očku.   Stejně to byla hovězina.   Hledal jsem za co dát   nějaké to plusové procento,   ale asi jsem hledal špatně.

Film už hodně nahlodal zub   času a zvuk semtam   vynechává. Avšak zde se   shodnu s panem Václavem   Březinou, že se jedná o   hodně nepovedený film. Na   druhou stranu se řadí k   žánrům, kterého na   filmovém plátně v době   vzniku bylo jako šafránu.   To, že se to nepovedlo, je   věc jiná.