Sbohem, pane Chips

Tento úžasný film o   učiteli a jeho žácích,   natočený podle   stejnojmenného románu Jamese   Hiltona, je jedním z   nejsentimentálnějších   filmů vůbec. Obsah   příběhu, včetně jeho   názvu, má za úkol tahat za   srdce nostalgií po   romantické historické době.   Robert Dona získal za hlavní   roli Oscara, a to právem.   Jeho výkon je fenomenální a   nestárnoucí. Pro dnešní   dobu je příkladný. Dalo by   se ho přirovnat k českému   herci Františku Smolíkovi,   který hrál podobného   učitele, třídního   profesora Málka, ve filmu   Vyšší princip (1960). Oba   hráli své učitele   upřímně a nevinně. Film o   učiteli Chippingovi, později   známém jako Chips, je   životopisem jeho učitelské   dráhy, od doby, kdy začínal   až po zlomek jeho života.   Sám Chips to divákům   sděluje ve svých pamětech.   A nejúžasnější na celé   věci je, že zahrnuje období   od doby, kdy mu bylo 25 do 88   let, a celé toto období   hrál právě Robert Donat,   kterému bylo v době   natáčení 34 let. Ano, Oscar   byl zasloužený. Příběh je   nenáročný a svým způsobem   roztomilý. V učiteli se   můžeme vidět. Všichni jsme   se někdy v životě ocitli v   nepříjemných situacích a   bezradní nad tím, co   děláme špatně. Tento film   na straně diváka zaujme i   svou emocionální stránkou.   A každého, kdo si celý   koncept správně přebere, i   kdyby film viděl po   desítkách, samotný závěr   vždy dostane.

Jedná se o třetí film   produkční společnosti MGM,   který byl natáčen v   Londýně. Tento   sentimentální snímek byl   startem pro herečku Greer   Carsonovou, pocházející ze   Severního Irska. Navíc   Robertu Donatovi přinesl   Oscara.