Sbohem, pane Chips

Tento úžasný film o učiteli a jeho žácích,   natočený podle stejnojmenného románu Jamese   Hiltona, je jedním z nejsentimentálnějších   filmů vůbec. Obsah příběhu, včetně jeho   názvu, má za úkol tahat za srdce nostalgií po   romantické historické době. Robert Dona získal   za hlavní roli Oscara, a to právem. Jeho výkon   je fenomenální a nestárnoucí. Pro dnešní   dobu je příkladný. Dalo by se ho přirovnat k   českému herci Františku Smolíkovi, který   hrál podobného učitele, třídního profesora   Málka, ve filmu Vyšší princip (1960). Oba   hráli své učitele upřímně a nevinně. Film o   učiteli Chippingovi, později známém jako   Chips, je životopisem jeho učitelské dráhy, od   doby, kdy začínal až po zlomek jeho života.   Sám Chips to divákům sděluje ve svých   pamětech. A nejúžasnější na celé věci je,   že zahrnuje období od doby, kdy mu bylo 25 do 88   let, a celé toto období hrál právě Robert   Donat, kterému bylo v době natáčení 34 let.   Ano, Oscar byl zasloužený. Příběh je   nenáročný a svým způsobem roztomilý. V   učiteli se můžeme vidět. Všichni jsme se   někdy v životě ocitli v nepříjemných   situacích a bezradní nad tím, co děláme   špatně. Tento film na straně diváka zaujme i   svou emocionální stránkou. A každého, kdo si   celý koncept správně přebere, i kdyby film   viděl po desítkách, samotný závěr vždy   dostane.

Jedná se o třetí film produkční společnosti   MGM, který byl natáčen v Londýně. Tento   sentimentální snímek byl startem pro herečku   Greer Carsonovou, pocházející ze Severního   Irska. Navíc Robertu Donatovi přinesl Oscara.