Satyrikon

Vím že Federico Fellini byl   a v mnohých srdcích stále   je uznávaný filmař,ale   tento film mě prostě nevzal   a znovu se dívat zřejmě   nebudu.

Nejprve jsem četl scénář   ve výborném filmovém   časopisu "Film a   doba" v šedesátém   osmém nebo devátém. Potom   jsem si koupil Petroniovu   knihu a nakonec se před lety   dočkal i vlastního filmu.   Nyní jsem snímek viděl   znovu na CINEMAXU a stále   jsem přesvědčen, že jde o   jeden z nejlepších filmů   Federica Felliniho.   Fascinující postavy žijí   ve světě plném erotiky a   požitkářství. Smyslná   rozkoš je nade   vše,podobenství doby   šedesátých let, ale i   dneška.

Felliny přinesl do filmové   tvorby své originální   postupy, ale též hledání   představivosti v lidském   nitru. Objevil i ve starých   předlohách nové možnosti.   Domnívám se, že se zatím   přibližujeme pochopení   některých filmů tohoto   tvůrce.

Tento film jsem schlednul   jenom kvuli tomu, ze se tak   jmenuje moje oblibena skupina,   ale musim rict, ze jsem byl   mile prekvapen. Naprosto   fascinujici scenerie, pribeh,   postavy. Cele to pusobilo, ze   se to spise odehravalo v pekle   nez na zemi.

Kaleidoskop rozmanitých osob,   situací a prostředí   starověkého Říma, kterým   Fellini podává obraz   současné Itálie, tj.   Itálie 60. let dvacátého   století.. Její zhýralost,   dekadenci, nihilismus,   bezvýchodnost. Film logicky   navazuje na předchozí etapy   Fellini ho díla,   počáteční sociálně   kritický neorealismus i   existenciální, nicméně   stále kriticky zaměřená   vrcholná díla, jako byly   Sladký život nebo 8 a půl,   rozšiřuje ale výrazové   prostředky o alegorii, která   se pak objevuje také např. v   pozdějším filmu Zkouška   orchestru a dalších.