Puščik jede do Prahy

Jura, chlapec z běloruské Kamenky slíbí   Zdeně, kamarádce, s kterou se seznámil v   Artěku, že jí do Prahy pošle medvěda. Jura to   bere jako žert, jenže když mu to Zdena   připomíná obrázky medvědů, odepíše jí,   že jí živého medvěda pošle, ale má k ní   také prosbu. Má v Praze vyhledat Jana   "Odvážného", partyzána, jenž byl   během Velké vlastenecké války raněn a   přišel o levé oko. A tak zatímco Zdena se   spolužáky obvolává všechny Jany žijící v   Praze, Jura se s kamarádem Michasem vypraví do   pralesa ulovit medvídě. Pravda, zápletka je   velice naivní (zejména závěr s vítáním na   letišti), ale to snad je pravidlem valné   většiny dětských filmů. Pro diváky   neovládající ruštinu budiž k dobru, že na   rozdíl od jiných filmů natočených v rámci   Československo-sovětského přátelství (V   šest ráno na letišti, Přátelé na moři) v   české verzi neexistuje jazyková bariéra a i   Sověti zde hovoří česky. Za mě to na ten   průměr 50% rozhodně má.

Nechtěl jsem být příkrý a minimálním   hodnocením rozhodně tady neplýtvám ale co je   moc to je moc. Vím, že jde o dětský film a asi   mi ani nepřísluší jej hodnotit, protože jsem   všechno možné jen ne cílová skupina ale tohle   je hloupost, která ani nestojí za komentář.

V rámci československo-sovětského   přátelství vzniklo nemálo projektů, a to i v   rámci československé kinematografie. Co se   týče dětském filmu, tam samozřejmě museli   být středem všeho dění pionýři. A aby toho   nebylo málo, tak po politické stránce museli   být oslavování i váleční hrdinové,   převážně z řad partyzánů z dob druhé   světové války. Pro dospělého diváka   příběh naivní až běda, avšak pro diváka   dětského jen obyčejné dětské   dobrodružství. Dva běloruští chlapci se ve   své vlasti vydali na lov medvěda, kterého   slíbili české dívce na mezinárodním   pionýrském táboře, která zatím v   Československu za pomoci kamarádů hledá   bývalého partyzána, který za války bojoval s   otcem právě jednoho toho běloruského chlapce.   A vše samozřejmě končí dle daných stanov.   Nic víc, nic míň. Film natočený barevně a od   obyčejného dětského filmu se ničím   nevymaňuje. Je jednoduchý, úsměvný ba přímo   zábavný, ničím složitý. Jediné, co se musí   vytknout, je až přehnané podání onoho   oslavování partyzánských hrdinů. Po divácké   stránce něco takového muselo být trnem v oku   už ve své době uvedení. Tak malé děti sotva   mohli něčemu takovému rozumět, ale propaganda   je holt propaganda. Zkrátka a dobře, dobová   agitka jak vyšitá. Snímek je tedy spíše   politický a obzvlášť v dnešní době působí   jako pěst na oko.