Psohlavci

„Lomikare, Lomikare! Do roka a do dne zvu tě na   boží soud!“ Kdo by neznal toto zvolání Jana   Sladkého Koziny, coby vůdce chodského   povstání, před svou smrtí 28. listopadu 1695.   Naopak už se málo ví, že zvaný Kozina byl   český šlechtic a podnikatel německé   národnosti, svobodný pán Wolf Maxmilián   Laminger z Albenreuthu. Ale to jen tak na okraj.   Jeden z několika nejznámějších románu Aloise   Jiráska „Psohlavci“, si podmanil své   čtenáře především svým námětem, který je   povyšován dodnes. Boj za práva a svobodu. Na   příběhu je však nejzajímavější dějový   vývoj, který má naprosto stejnou šablonu,   jakou má příběh o Janu Husovi. Jestli je to   úmysl Aloise Jiráska nebo je to skutečný   historický fakt nechť posoudí sami   historikové. Pro nás je nejdůležitější   především obsah. První filmové zpracování z   roku 1931, tedy v roce, kdy se začal v   Československu používat zvukový film, je po   technické stránce typický na svoji dobu. Zub   času už sice na filmové kopii udělal své, ale   i tak je škoda, že je zrovna tento snímek   značně opomíjen a dává se přednost   pozdější barevné verzi. Pro režiséra   Svatopluka Innemanna to by jistě nelehký úkol,   a to už kvůli zodpovědnosti ohromného   rozpočtu. Z filmového hlediska má na třicátá   léta ohledně žánru taktéž své kouzlo a   impozantnost filmové tvůrčí sounáležitosti.

Je to spíše volná adaptace původní   literární předlohy Aloise Jiráska. Ve zvukové   éře českého filmu do roku 1935, patřil tento   film jednak k nejlépe ptrovedeným kostýmním   filmům, ale vynikající na tu doby byla   skutečnost, že havní role obsadili nejlepší   divadelní umělci.