Prokletí domu Hajnů

Vynikající výtvarná kamera Vladimíra   Smutného asi jako jediná umožňuje dodívat se   na celý film do konce, protože režie se podobá   filmům od Jakubiska - nekonečné dlouhé   záběry roztěkanou kamerou, ale děj se vůbec   neposouvá a jsme stále jen svědky nových a   nových záchvatů šíleného strýce Cyrila   (Petr Čepek), následně jeho neteře Soni   (Petronely), v podstatě takové videoklipy na   téma šílenství v domě u Hajnů.

Jaroslav Havlíček
je můj oblíbený spisovatel. Tenhle film jsem   viděla až dost dlouho po jeho natočení - a   opět, mistrovsky zpracované téma. I když   přiznávám, že petrolejové lampy jsou lepší.   Obdivuhodný je Petr Čepek - jak jinak, ale   vynikající je i Petra Vančíková.

Jsem toho náhledu, že když chci něco sdělit,   sděluji to tak, aby porozuměli i ostatní. V   tomto případě ne jen nachmelený režisér a   ostatní spolutvůrci, ale i divák. Také je   možné, že jsem magor já, protože část filmu   mi hlava nepobrala. Má to však dobrou   atmosféru. Dějově je to kapek těžkopádné,   ale dá se rozkousnout. Pan Čepek měl dostat   více prostoru. Celé je to trochu roztahané,   nudné, a když do toho vpadává hysterická   baba, je to na nervy. Říkal jsem si, že dám   tomuto snímku třetí možnost, že ho třeba   napotřetí pochopím, ale nakonec to vzdávám,   protože čumět potřetí na jakousi hysterickou   krávu je pro mne ztráta času. Takže nakonec   hodnotím právě jen tu atmosféru, zbytek filmu   je pro mne zbytečností. 2013120810636/10751

Musím přiznat, že těžko poznávám rozdíl   mezi filmovou adapatací a literární předlohou,   ale v tomto případě je kniha mnohem lepší.   Musím pochválit paní Vančíkovou a pana   Čepka, prptože oba zahráli své postavy po   psychické stránce výborně, i pan Brzobohatý   zahrál slabého pana Hajne výtečně ale nebyla   jsem spokojená s postavami Petra a Katy, ty jsou   v knize o něco málo jiní. Jinak skvěle   vybrané exteriéry a interéry, celkově byl film   pojet v temnějších barvách s kapkou rudé,   což k tomuto žánru přesně sedí. Zkrátka je   škoda si film nechat ujít.

Není přímo horor, ale psycho je na 1. místě.
Takřka zapomenutý film, přitom velmi   stěžejní v českém žánru napětí a   psychologického působení na diváka. Znám   románovou předlohu a musím upřímně říct,   že číst dílo Jaroslava Havlíčka pro mne   nebyla povinná četba za trest, nýbrž   skutečný zájem. Lepší jsou Petrolejové   lampy, ale ty sledují zase jinou myšlenku. Zde   autor díla i filmaři výborným způsobem   zobrazili postavu duševně nemocného člověka,   jenž se považuje za neviditelného a celá   rodina se tak podle toho k němu musí chovat -   dochází ke zvratům a naprostému rozkladu   rodinné pospolitosti. Herecké výkony na velmi   dobré úrovni, scénář vtahující diváka do   děje i proti jeho vůli, není co vytknout, tak   proč to není v televizi?

Opět méně známý film. A je to škoda. Já   osobně jsem ho viděla poprvé náhodou, kdysi   dávno, ještě v dětském věku, naši to   nesměli vědět, asi by mi zakroutili krkem, že   koukám na takové filmy, že to není pro děti   :-) Ale k věci, film se mi líbil už tenkrát a   tak jsem si ho nedávno sehnala a podívala se s   chutí zas. A nemůžu než doporučit. Je   napínavý od začátku až do konce, strhující   příběh, a "blázni" jsou vskutku   přesvědčiví. Máte-li možnost, někde na   tento film natrefíte, nebo ho nějakým zázrakem   dají v televizi, rozhodně ho nepropásněte.