Poslední traper

PROCESOR!
Hezký odpočinkový film o přírodě a   posledním lovci kožešin v Kanadě, který   řeší základní otázku, zda má už skončit a   jít pracovat do města či ne. Žije s indiánkou   a smečkou psů, kteří pro něj nejsou jen   tahači saní, ale také společníci. Tohoto   luxusu si třeba nemůže dopřát jeho mnohem   starší kamarád, který by psi již nezvládl a   je tak odkázaný na skútr. Nejde tak ani o děj,   jestli něco uloví či ne, jako spíše o formu   vyprávění a hlavně atmosféru. A to je to,   proč tomu nemůžu dát plnou palbu, protože   některé scény byly uměle-kýčovitě   udělaný. Když ten dědek zase nutil nebohý   pejsky tahat saně nějakou neprobádanou cestou,   kde bylo jasný, že tam chudáčkové uvíznou,   tak sem myslel, že ho vlastnoručně zabiju.   Chápu, že život tam je drsný a s nikým se   nemazlí, ale proč si to ještě zhoršovat   chybnými úsudky. Jeho starší kamarád ví, že   je na konci cesty a proto učiní návrh, který   na nějaký ten rok oddálí nevyhnutelný.

Kladem filmu je bezpochyby nádherná příroda.   Ale také mi vadí samoúčelný komentář   "posledního" trappera, kladení pastí,   prakticky v jednání se zvířaty jakákoliv   absence citu. Takže po shlédnutí filmu cítím   spíše rozpaky než nějaké nadšení z   nedotčených přírodních scenérií.

Dokumentární části absolutně není co   vytknout, hrané sekvence ovšem výrazně   pokulhávají... I když s názorem, že člověk   je tím, kdo udržuje v přírodě potřebnou   rovnováhu, až tak úplně nesouhlasím, přesto   se mi ale tenhle snímek o nádherné přírodě   líbil. Je vidět, že byl točený srdcem - a to   beru!

To byl ale hňup. Ty jeho kecy o nezbytnosti   přítomnosti člověka v přírodě a jeho   regulačním významu nebyly k sežrání. Zcela   bezcitné využívání vlastních koňů a psů   jako pouhých nástrojů. Účelové lovení   volně žijících zvířat pro zisk z jejich   kožešin k vlastnímu obohacení. Lovení   zvířat pro vlastní potřebu, budiž, ale chytat   zvířata do želez a ok, tak si souznění s   přírodou nepředstavuji. Vrchol všeho byl   rozhovor s dalším traperem (od slova trapný?),   kdy na otázku: „Co tady bude až odejdeme?“   přišla odpověď: „Nic, jen bezútěšná   poušť.“ Lidé jako on, „zregulovali“ v   minulosti např. miliónové stáda bizonů, a   byli příčinou vyhubení mnoha živočišných   druhů. Nejsmutnější na tom je ovšem fakt, že   filmaři se ho snažili vykreslit jako velikého   „borca“. Rozsápat ho medvěd, neuroním ani   slzičku. Jako hraný dokument technicky   zdařilé, ale názorově se s tímto snímkem   nemohu ztotožnit ani v nejmenším.