Poslední traper

Francouzský dokumentarista Nicolas Vanier putuje po těch nejmrazivějších krajinách jako jsou Sibiř, Laponsko, Aljaška a samozřejmě Kanada, kde podnikl skutečnou bílou Odyseu - 8 600 km přes Aljašku. Na této cestě se setkal s mužem, který ho inspiroval k natočení filmu Poslední traper. Padesátiletý Norman Winther žije se svou indiánskou ženou Nebraskou uprostřed kanadské divočiny. Zdá se, že je poslední, nebo jeden z posledních skutečných traperů. Má své psí spřežení, kterým loví i jezdí pro zásoby. Svůj dům si postavil vlastníma rukama a doufá, že se nebude muset přesunovut dál na sever, aby unikl hlučné civilizaci. Žije v rovnováze jak s přírodou tak sám se sebou. Má svou vlastní filozofii, své zásady. Ve filmu, který je na pomezí dokumentu a hraného filmu, představuje sám se, stejně jako jeho žena i přátelé, s nimiž se setkává jen zřídka. Traper není jen obyčejný lovec, je to (jak praví naučný slovník) potulný lovec lovící kožešinovou zvěř. Takový je Norman Winther.

Na svých cestách severskou divočinou se dokumentarista Nicolas Vanier setkal s mužem, který jej inspiroval k natočení hraného dokumentu Poslední lovec (přesněji Poslední traper). Je jím padesátiletý Norman Winther, který žije se svou indiánskou ženou Nebraskou uprostřed kanadské divočiny v domě, který si postavil vlastníma rukama. Živí se jako traper (tedy lovec kožešin), nejezdí autem, ale psím spřežením, vyznává svou vlastní filozofii, má své zásady a žije v naprostém souladu s okolní drsnou, ale nádhernou přírodou. Na své si přijdou i milovníci Leonarda Cohena, jehož zpěv celý snímek doprovází.