Poslední traper

Kladem filmu je bezpochyby   nádherná příroda. Ale   také mi vadí samoúčelný   komentář   "posledního"   trappera, kladení pastí,   prakticky v jednání se   zvířaty jakákoliv absence   citu. Takže po shlédnutí   filmu cítím spíše rozpaky   než nějaké nadšení z   nedotčených přírodních   scenérií.

Dokumentární části   absolutně není co vytknout,   hrané sekvence ovšem   výrazně pokulhávají... I   když s názorem, že člověk   je tím, kdo udržuje v   přírodě potřebnou   rovnováhu, až tak úplně   nesouhlasím, přesto se mi   ale tenhle snímek o   nádherné přírodě líbil.   Je vidět, že byl točený   srdcem - a to beru!

PROCESOR!
Hezký odpočinkový film o   přírodě a posledním lovci   kožešin v Kanadě, který   řeší základní otázku,   zda má už skončit a jít   pracovat do města či ne.   Žije s indiánkou a smečkou   psů, kteří pro něj nejsou   jen tahači saní, ale také   společníci. Tohoto luxusu si   třeba nemůže dopřát jeho   mnohem starší kamarád,   který by psi již nezvládl a   je tak odkázaný na skútr.   Nejde tak ani o děj, jestli   něco uloví či ne, jako   spíše o formu vyprávění a   hlavně atmosféru. A to je   to, proč tomu nemůžu dát   plnou palbu, protože   některé scény byly   uměle-kýčovitě udělaný.   Když ten dědek zase nutil   nebohý pejsky tahat saně   nějakou neprobádanou cestou,   kde bylo jasný, že tam   chudáčkové uvíznou, tak   sem myslel, že ho   vlastnoručně zabiju. Chápu,   že život tam je drsný a s   nikým se nemazlí, ale proč   si to ještě zhoršovat   chybnými úsudky. Jeho   starší kamarád ví, že je   na konci cesty a proto učiní   návrh, který na nějaký ten   rok oddálí nevyhnutelný.

To byl ale hňup. Ty jeho kecy   o nezbytnosti přítomnosti   člověka v přírodě a jeho   regulačním významu nebyly k   sežrání. Zcela bezcitné   využívání vlastních   koňů a psů jako pouhých   nástrojů. Účelové lovení   volně žijících zvířat   pro zisk z jejich kožešin k   vlastnímu obohacení. Lovení   zvířat pro vlastní   potřebu, budiž, ale chytat   zvířata do želez a ok, tak   si souznění s přírodou   nepředstavuji. Vrchol všeho   byl rozhovor s dalším   traperem (od slova trapný?),   kdy na otázku: „Co tady   bude až odejdeme?“ přišla   odpověď: „Nic, jen   bezútěšná poušť.“   Lidé jako on,   „zregulovali“ v minulosti   např. miliónové stáda   bizonů, a byli příčinou   vyhubení mnoha   živočišných druhů.   Nejsmutnější na tom je   ovšem fakt, že filmaři se   ho snažili vykreslit jako   velikého „borca“.   Rozsápat ho medvěd,   neuroním ani slzičku. Jako   hraný dokument technicky   zdařilé, ale názorově se s   tímto snímkem nemohu   ztotožnit ani v nejmenším.