Poslední semestr

Jednoduše řečeno, nabízí   se nám další snímek   pojednávající o tom, jak se   člověk v rámci svého   charakteru vyrovnává se   zprávou o diagnóze rakoviny   a s maximálním rokem   života. Lze tedy z námětu   očekávat nějaké   zadostiučinění se svým   životem, emoční scény,   určitou rebelii, užít si co   nejlépe své poslední   životní dny a mnoho   dalšího s tímto stavem   spojených. A s některými   těmito věcmi se tady v   podstatě setkáme, jen to   poněkud postrádá vážnost   a odlehčenou zábavnost. Až   to vytváří dojem, že byl   na vše Wayne Roberts,   stojící za scénářem i   režií, až moc opatrný.   Snad aby nechtěně   nepřeskočil do trapnosti   nechtěného. Těžko   posoudit. Snímek tedy   vypráví vše, co má v   úmyslu, ale celou dobu jakoby   se nad celým konceptem   vznášela obava, že tomu   zkrátka chybí něco   podstatné. Nerozhodné je to   i co se týče žánru. Drama?   Lehká komedie? No, art už   určitě ne. Johnny Depp v   hlavní roli se snaží být   ve své vážnější roli   uvěřitelný, ale také mu to   moc nejde. Zkrátka a dobře,   myšlenka byla dobrá, ale   bohužel to nějak sklouzlo do   ztracena.

Musím chválit, třebaže jde   ve filmu o téma mnohokrát   zpracované, přesto jsem   tentokrát měla pocit   jedinečnosti. Johnny Depp mne   nezklamal a ve své roli byl   naprosto uvěřitelný a   skvělý. Jako profesora bych   ho brala všemi deseti, jako   manžel se choval s obrovskou   grácií a jako otec Olivie   mne dostal nejvíc. A konec   filmu? Nemohl být lepší...

Zajímavě pojatý příběh o   posledních měsících   života vysokoškolského   profesora. Johnny Depp po   delší době v normální   roli a předvádí, že je   stále dobrý herec.

Nijak neobvyklý námět   "Co dělat když vím že   brzy zemřu?" Odpověď   ve filmu nenajdete, jen samé   klišé a nadšení kritiků   moc nesdílím. Zamyslet se   nad tím dá s lahví vína i   bez filmu.