Piknik

V šedesátých letech, tedy v   době tzv. nové vlny, se   filmoví tvůrci nebáli   experimentovat s jakýmkoliv   žánrem a tak vznikly české   filmové skvosty, a že jich   není málo, z kterých je   bohužel většina   pozapomenuta. A vznikaly by   dál, jenže, jak známo, v   roce 1968 v Sovětském svazu   Brežněv vzteky bouchl   pěstí do stolu, poslal na   nás tanky a utípl všemu   tipec. Do dneška se už na   tuto filmovou tvorbu nové   vlny, hlavně v žánrové   rozmanitosti, nepodařilo   navázat. Proto lze za   filmový skvost považovat i   tento skromný snímek,   který, na svou dobu,   odvážně pojednává   příběh amerických vojáků   průzkumného oddílu kdesi v   tropické džungli ve válce   proti Japonsku. Na základě   vlastní divadelní hry si to   za pomoci Vladimíra Síse   natočil Ladislav Smoček a do   sedmdesáti minut dokázal   vtěsnat tolik žánrových   motivů, že se jeden až   diví, jak to dokázal. Celé   dějství se odehrává na   jednom místě, což potvrzuje   onu divadelní předlohu, a   už od samého počátku z   toho září především   poetika. Psychologické   rozhraní se postupně buduje   a houstne každou další   minutou, až do   nevyhnutelného dramatického   finále. Vzájemné vztahy   pořádně dostanou zabrat   vlivem vzniklé paranoie v   absolutní tichu, ve které i   nepatrný šelest budí   podezření. Vlivem nízkého   rozpočtu jsou scény   válečné pojednány jen   zvuky výstřelů a výbuchu   ve scenériích krajiny oné   džungle. Po umělecké   stránce se jedná o dílo   impozantní a skutečně   jedinečné. Divadelní hra   místo na prknech divadla   přímo v reálných kulisách   divoké přírody za obrazů   bojů o přežití ve světě   hmyzu. Nic než umělecký   kontrast s lidským bojem o   přežití ve válečném   stavu. Hra pro čtyři herce   (pátý hru opustí brzy),   kteří plně ukázali svůj   herecký um.   Nízkorozpočtový umělecký   válečný snímek jen pro   filmové fajnšmekry.

V tomto uměleckém díle jsem   měl tu čest sledovat   partičku psychicky   nalomených řepáků,   hrajících si na vojáčky.   Za celý film nedošlo k   jediné situaci, jež by   stála za pozornost. Nepadla   jediná věta, která by   stála za zapamatování.   Nestalo se nic, co by mě   zaujalo. Hodina plácání a   chování hodného mírně   postarších mastňáků   kteří se vydali kousek za   Prahu na onen piknik,   prošpikovaná občasnými   výbuchy šílenství a   korunovaná   "dramatickou"   střelbou. Pro mě jeden   odstrašující výhonek   filmového intelektuálství,   naprosto odtrženého od   reality.