Naprostí cizinci

Musel jsem si trochu   oddychnout a nechat doznít   emoce - asi jsem naivní, ale   byl jsem šokovaný, až   znechucený. Ale co se týče   filmu, resp. zpracování   námětu, klobouk dolů.   Režisér si téměř naprosto   vystačil s jednou   místností. Vcucává to   postupně, ale nepouští,   snad až při odlehčeném   závěru, který však snímku   paradoxně dodal na   vážnosti. Well done!

Skvěle natočený vztahový film
Tenhle film mi byl sympatický   hned z několika hledisek.

1. Minimalistické   prostředí a malý počet   postav. Vše se odehrávalo v   prostoru jednoho bytu,   nejčastěji u jednoho stolu,   sedm postav. Z tohoto téměř   divadelního pojetí dokázal   Paolo Genovese vykřesat ve   svém filmu maximum – to   miluji, když z něčeho   malého, skromného, bez   nadbytečných scenérií nebo   efektů, dokáže tvůrce   vytvořit nádherné dílo   (viděli jste francouzský   film Nalevo od výtahu? –   podobné komorní pojetí,   skvělá komedie).
2. Vtipný nápad s   vyložením části svého   soukromí v podobě   příchozí komunikace na   mobil před ostatní, navíc   nádherně propracované,   vtipné a gradující   paralelní zápletky   (nádherná třeba byla   skrytá výměna mobilních   telefonů mezi dvěma   přáteli u stolu kvůli   utajení vztahu s milenkou   jednoho z nich, kdy nakonec   tento muž právě díky   záměně mobilů musel   vysvětlovat intimní vztah s   přítelem).
3. Líbil   se mi i způsob, jak se děj   vyvíjel, jak se měnila   atmosféra u stolu - že   většina lidí - zpočátku   byli veselí, vtipní,   sympatičtí - se ukázala   jako lháři, podrazáci a   pokrytci, jejich veselí i   zábava zmizely a byly   nahrazeny smutnou, někdy   téměř tragickou pravdou.
4. No jsme u herců –   neznámé tváře, skvělé   výkony – to přispělo k   autentičnosti děje – hltal   jsem to s potěšením z toho   hereckého koncertu a těšil   jsem se na každou další   větu, gesto nebo výraz   tváře. I v jiných filmech   jsou skvělé výkony herců,   ale tady byli hlavní   protagonisté zabíráni   většinou z blízka či v   detailu a o to to bylo   působivější.
5. Byť se nejednalo o   nějaké vysloveně vyhrocené   akční či psychologické   drama, film měl spád, ani   chvilku nenudil, líbilo se   míchání veselých scén s   dramatickými, bylo to takové   hezky vyvážené a navíc to   cca od poloviny začínalo   nabírat docela silné   grády.
6. Navíc   tenhle film vůbec není   plytký – má svou hloubku,   každý si v něm může   najít to své, možná se z   něj i poučit. A navíc je tu   i celospolečenské téma –   kolik jedinců ve   „vyspělé“ společnosti   žije v podvodu a lži vůči   svým nejbližším. No a   samozřejmě si můžeme   položit otázku, nakolik se   nejen moderní technologie   podepisují na morálním   poklesu lidí (tak mě tak   napadá, že kmen divochů v   amazonském pralese žije z   morálního hlediska daleko   čistší život než   většina lidí v   civilizované   společnosti).
7. A   konec – byť už nevyzníval   úplně vesele – tam jsem si   cenil, že po vyhrocených   výměnách názorů a   dramatických scénách, kdy   pomalu docházelo k rozpadu   partnerských i přátelských   vztahů, došlo alespoň   někdy ke smíru, kdy dostala   šanci tolerance, snad i   nějaké ty zbylé střípky   lásky a některé dvojice si   k sobě dokázaly najít zase   cestu.

Super konverzačka na téma   soukromí a partnerských   vztahů v době mobilů,   neboli v době téměř   neomezené komunikace s   kýmkoli kdykoli. Trochu   umělá filmová situace   odhaluje naši vnitřní   přirozenost, která nás   svádí zrazovat své   partnery, přestože   nesnášíme, aby zrazovali   oni nás. To, co se z   konverzačky vyvine, až tak   překvapivé není, nicméně   poučení, že máme každý   máslo na hlavě a tudíž   musíme odpouštět, je   cenné.

Dvojí život díky mobilu
Moc pěkná hořká komedie z   Itálie.Lidé mají také   svoji černou skříňku v   podobě mobilu.
Parta   přátel,kteří se znají od   nepaměti, se opět schází u   společné přátelské   večeře.Probíhá nenucená   konverzace a popichování,až   se ujme nápad,že všichni by   mohli dát mobily na stůl a   když přijde jakákoliv   zpráva,musí nahlas adresát   text přečíst,od koho je a   případný hovor pustit   nahlas.Vždyť nikdo nemá co   skrývat!Nebo ano?!
Úžasná studie o dvojím   životě dnešních lidí,o   přetvářce,povrchnosti,lhan?   ? a nalhávání.

Nevšední
Tedy kdo tenhle film zařadil   mezi komedie jej buď vůbec   neviděl,nebo je mírně   řečeno   nesvéprávný.100%ní   konverzačka kdy čekáte   jaké tajemství díky   otevřeným Pandořiným   skříňkám ve formě   mobilních telefonů na koho   vyplave.A není jich zrovna   málo.
Jak je vidět   nechá se natočit skvělý   film odehrávající se v   jedné místnosti kde sedí   kolem stolu sedm přátel u   večeře.

Večeře pravdy, nebo raději ne?
Zajímavej námět a nápad,   slušné propojení komedie a   dramatu, ale konec přeci jen   vyzní jak?? Neprozradím   mrkněte na film a uvidíte.   První půlka byla spíše   pomalejší a moc mě   nebavila, druhá a hlavně v   závěru nabírá na   obrátkách, vůbec není   důvod tomu nevěřit. Lžeme,   podvádíme a přetvařujem se   všichni, někdo víc, někdo   méně. A každej má svá   tajemství či skryté touhy.   Škoda té první půlky, dal   bych jinak více hvězdiček,   stojí za shlédnutí.