Na rozchodnou [TV film]

Výborně zpracovaný film o   pohnuté době let okupace a   krátce poté. Obdivuhodně   zpodobněná hlavní hrdinka   Ida, jež se odvažuje ke   kroku, kterým zapírá   vlastní rodiče, aby   ochránila své dítě. Proto   souhlasí s paděláním   rodných dokumentů a   dokazuje, že židovští   rodiče ji jen adoptovali. Na   jedné straně prožívá muka   ze zapření rodičů, kteří   umírají následkem pochodu   smrti. Na straně druhé   strach o syna. O nic méně   tíživější není však ani   po skončení války situace,   kdy rodina řeší situaci   Idiny švagrové provdané za   Němce. I tato skutečnost je   brána jako provinění proti   národu. Jak již zmíněno v   předchozím komentáři,   věcně, bez zbytečných   zabíhajících dějů se   televizním tvůrcům povedl   zdařilý film, který hodně   nutí diváka k zamyšlení.

výborně odvedenou prací se   dá nazvat nový český film   na rozchodnou. juraj nvota s   celým svým tvůrčím týmem   v tomto případě dokázal na   poměrně krátkém časovém   úseku jedné hodiny divákovi   přenést hrůzy v chování a   převlékání kabátů u   některých našich   spoluobčanů, jak za   fašistického období, tak v   čase krátce po ukončení   bojů 2. světové války.   velkou měrou se na   výtečném výsledku podílí   určitě také samotný   scénář, který je velmi   slušně nahuštěn dějovými   zápletkami i zvraty a navíc   je oproštěn od jakéhokoliv   zbytečného a bezduchého   tlachání o ničem. veškeré   rozhovory, dialogy i slovní   pasáže odvedli převážně   členové pražského divadla   na zábradlí, s nimiž nvota   v poslední době skvěle   spolupracuje, což jistě   také bylo zárukou toho, že   přesně věděl, koho ze   souboru a do které role v   tomto díle obsadit. filmu s   názvem na rozchodnou nechybí   atmosféra ani vnitřní   napětí a kdyby byla   ústřední role pavla v jeho   chlapecké rovině obsazena   lepším hercem, stanul by   snímek na nejvyšší   příčce celkového   hodnocení.

Katastrofální herecký   výkon představitele hlavní   dětské role, který mě   neskutečně ubíjel a v   celkovém dojmu naprosto   přehlušil i těch pár   světlých záblesků, které   film měl. A i ty byly jen   odrazem něčeho, co již bylo   zpracováno jinde a mnohem   líp. Žádnou atmosféru   doby jsem tu necítila, a   jestli se mi něco líbilo,   byly to vedlejší role,   které ovšem díky   nepochopitelnému zájmu a   rozsahu Pavlovy nezajímavé   postavy, dostaly jen minimum   prostoru.