Muž a jeho pes

Ano, J.-P. Belmondo se tímto filmem rozloučil se   svojí hereckou kariéru opravdu grandiózně -   přesně tak, jak se na hvězdu jeho formátu   sluší a patří. A co dodat k filmu samotnému?   Snad jenom to, že jde o sice hodně smutný,   přesto ale neuvěřitelně silný příběh o   tom, jak hořké a ponižující může být   stáří. A jak důležité je přátelství - to   lidské, i to psí...

Slavnej akční hrdina v nejmíň akčním filmu,   kterej kdy ve Francii vznikl. Toto dílo   nepřináší nic novýho a nabízí jenom nudu,   patos a sentiment. Škoda filmovýho materiálu.

Nuda - dávám 6
Je to sice dojemný a depresivní snímek ale   první hodinu neskutečná nuda. Jednou jsem se   zasmál a tak 3 krát zamyslel o životě ale to   moje hodnocení neposunulo více jak na šestku.

Úžasný ač silně depresivní film a Belmondo   spolu se svým čtyřnohým hereckým kolegou   neuvěřitelně přesvědčivý. Každého z nás   to může dříve , nebo později potkat a je   dobře vědět a vidět, jak silní, nebo slabí   dokážou jedinci být ve svém pudu o   sebezáchovu. U mě Belmondo za 10* a jediný a   neopakovatelný výkon psa si zaslouží byť je   to "jen" němá tvář 10* zvířecích   bodů.....citlivě natočený příběh, který by   měl vidět každý z nás, aby si víc začal   vážit slušných, solidních a čestných lidí,   a uvědomil si, že nezůstane stále mladý a   zdravý...

ClaraBoW

Souhlasím s názorem Curila, film Muž a jeho   pes, to je nečekaně depresivní filmové dílo,   ale připadá mi, že jde o doklad mnohostranných   hereckých schopností Belmondových.

Ano, ano, je to stále Pan Herec
Mé hodnocení se v mnohém ztotožňuje s   hodnocením uživatele jménem René. Ač film je   opravdu jako celek krásný a dojemný, přece je   jenom rozmělněný na jako kdyby nesouvisející   části, dělící se na vztah muže a bývalé   milenky, vztah stárnoucího muže a dívky,   kterou má rád jako dceru, vztah muže a psa, a   to celé je propletené různými epizodami z jeho   minulosti a přítomnosti. Takový trošku   mišmaš, který ale na druhé straně dopřál   možnost ukázat, co ještě pořád v J.-P.   Belmondovi je. Jeho cesta od podnájemníka u   bývalé milenky k osamělému muži se psem na   lavičce v parku, je opravdovým koncertem umění   Pana Herce, ze které člověka v mnohých   okamžicích až mrazí. Chvilkama jsem se   přistihl při myšlence lítosti nad tím, jak   pan Belmondo zestárl a sešel a jak je na tom   špatně. Pak jsem si ale uvědomil - tohle je   přece role, kterou hraje a hraje ji s takovou   přesvědčivostí, které dokážeme naprosto   uvěřit. A tohle dokáže fakt jen málo herců.   Jen snad škoda myšlenky filmu, která je hodně   rozevlátá a místo toho, aby mistra podepřela,   spíš se jím nechá unášet. Přesto je to ale   krásný a dojemný film, který vás nutí   zamyslet se ...

Dývko mám přes dva roky a stále jsem odkládal   stranou, a v podvědomí jsem asi věděl proč.   Starýho a vrásčitýho Bebela? Raději si   pustím 100.000 tisíc dolarů na slunci nebo   Bláznivýho Petříčka. Já věděl proč! Film   na mě působí depresivně, třeba když pes   žebrá za pána. Navíc další nostalgie z   pohledu na všechny hvězdy francouzského a   mezinárodního filmu, které se ve filmu   objevují. Robert Hossein jako host v hospodě,   Max von Sydow, Francois Fabiánová, Pierre Mondy,   nemocný muž z metra, Daniel Pervost, Charles   Gérard jako starý clochard v parku, Michéle   Presleová jako tulačka, Emanuelle Riva, nebo   můj oblíbený Francois Perrot. Prostě, dost   náročný. Ale tohle asi dochází těm   starším.

Celé to bylo jaksi strašně moc francouzské.   Atmosférou, příběhem, hereckým projevem. Mně   se film líbil, byl to skutečně velmi důstojný   a působivý film. Někdy mi přišel ale velmi   vleklý a příliš symbolický, postavy spolu moc   nemluví, je tam krásná mladá žena,   vysvětlete si to jak chcete. Vlastně jsem si   stále kladla otázku o čem to je a proč to   vlastně musím vidět. A nejhorší je, že   odpověď je strašně jednoduchá. Je to prostě   poslední Belmondův film. Všechno ostatní je tu   jaksi bonus navíc. Velmi poetický, je to   umělecké dílo, nad kterým se prakticky   nepřemýšlí, jen ho vnímá každý svým   vlastním osobitým způsobem, film zanechavá   silný dojem. Já jsem v tom neviděla žádný   hlubokomyslný tragický film o stáří a   opuštěnosti, dokonce mi přišel místy i   ironicky komický, což fakt bylo příjemné.

Vlčisko
no jo, někdo se radši kouká na americké   ,,chujoviny" než na kvalitní film...tak to   je pak hodně těžké...

stary a nemoderny film, nebavil ma. francuzke   filmy ma nikdy nezaujali, ja radsej nieco moderne,   americke