Mayerling

O tomhle Mayerlingu už jsem   hodně četl, poslední dobou   jsem navíc náhodou narazil   na víc filmů Terence Younga,   o to většího zklamání   jsem se dočkal. Případ   Mayerling nabízí zvraty   nabité historické drama i   vášnivý milostný   příběh, všechno se tu ale   odehrává jenom tak trochu a   jako, navíc často s dialogy   dost o ničem. K tomu již   zmíněné historické   nepřesnosti. Takže co nám   zbývá? Vpravdě luxusní   mezinárodní casting, ten   stojí za to a na to byl pan   Young specialista. Ovšem i   tady to dostává trhliny ve   vhodnosti obsazených typů.   Takže kdo mě bavil, byla   snad jenom Ava Gardner jako   císařovna Alžběta, na tom   ale má zásluhu i nádherný   dabing Elišky Balzerové.   Mrzí mě to, ale i když jsem   velký milovník historie,   tenhle Mayerling kolem mě   prošuměl celkem bez   většího požitku.

Oblíbené filmové   historické téma, skvěle   obsazené, jak bývalo v   šedesátých letech zvykem.   Tentokrát ale sebou nese   mnoho historických   nepřesností. Princ Rudolf   byl nevyléčitelně nemocný   (kapavka), o čemž není ve   filmu skoro zmínka. To byla   také jedna z příčin jeho   sebevraždy. Byl to psychicky   a fyzicky zlomený muž a jeho   láska k Marii Vetserové je   značně romantizována. Měl   řadu jiných milenek,   sebevraždu plánoval údajně   i s jednou z nich, s Mizzy   Casparovou. Marii bylo   pouhých sedmnáct a byla v   době smrti v pátém měsíci   těhotenství. Rudolf také   neplánoval si po případném   rozvodu se Stefanií Marii   vzít. Také Omar Sharif ani   zdaleka neodpovídá   skutečnému vzhledu prince   Rudolfa. Pro toho byl   charakteristický hustý   plnovous, ale porost na hlavě   měl řidší. Ale i tak je   film kvalitním historickým   velkofilmem a toto jsou jen   poznámky, aby si ten, koho to   zajímá, udělal sám   obrázek.

Mayerling...
Tento film jsem viděla v r.   1968 ve Velké Británii, kde   jsem pobývala na půlročním   au-pair pobytu. Tenkrát mě   film oslovil, ale proč?   Protože jsem byla velice   mladinká, byla jsem již   dlouho mimo střední Evropu a   filmem se ke mně vrátilo   trochu domova - exteriéry,   hudba, výprava atd.
A   teď na film se dívám   starýma očima a vidím   hlavně chyby a chybičky.   Idealizace Rudolfa i jeho   vztahu s Vetserovou,   idealizace Alžběty,   jednostranné podání   tehdejší politické situace.   Prostě klasické romantické   drama,které se odehrává   dnes a denně kdekoli.
A vidím i hlavní   představitele jinak: Omar   Shariff se mi teď nějak   jeví jako sladký snědý   prcek a Deneuve se snad s tím   unylým a neměnným výrazem   narodila:-)
No, tento   biják se vidět dá, ale asi   víckrát ne.