Kulhavý ďábel

Ďábel Asmodej se pokouší   přesvědčit zamilovaného   Václava Neckáře o   pošetilosti lásky. Film je   velice volně zpracován podle   pitoreskní francouzské   předlohy Alaina René Le   Sage. Snímek upoutá   výtvarnými nápady a dobrou   hudbou. Líbil se mi už při   své premiéře před   čtyřiceti lety a dnes při   repríze v TV rovněž.

Stejnojmenný původní Le   Sagův román je zde v tomto   filmovém vaudevillu už jen   ztěží k poznání a   pramálo z něj zbylo,   vlastně jen ta erotická   stránka (kam se kupříkladu   poděly všechny ty   filosofické myšlenky, v něm   obsažené?). V původním   románu kulhavý skřet   Asmodej odkrývá střechy   domů jako nějaké roušky a   ukazuje donu Kleofáši   pošetilosti lidí pod nimi   skryté; ve filmu se ukazuje   jen jedna z početných   lidských bláznivin, ta   nejsprostší a   nej(po)hlavnější: láska,   jakoby v nějaké ďábelské   předmanželské poradně.   Nicméně Herzova verze   alespoň nepostrádá onen   cynický pohled na věrné   milování a lhostejnost k   lidským osudům. Děj je   ovšem poněkud neurovnaný,   ač z filmařského hlediska   není o pitoreskní obrazy   nouze.

To snad mělo být nějaké   komediální podobenství ne?   Ani hudebně se mi to   nelíbilo, o ději ani   nemluvě. Podle mého byl   scénář velice slabý, ba   přímo špatný, takže   kromě dortové bitvy na konci   filmu to není naprosto   ničím zajímavé. Nezasmál   jsem se, nudil jsem se.   Jediný postava Asmodej mne   zaujala, a to jen proto, že   ji hrál pan režisér   samotný. Hodně dlouho jsem   váhal, než jsem dal alespoň   tu dvacítku. No, už se   stalo.