Kulhavý ďábel

To snad mělo být nějaké komediální   podobenství ne? Ani hudebně se mi to nelíbilo,   o ději ani nemluvě. Podle mého byl scénář   velice slabý, ba přímo špatný, takže kromě   dortové bitvy na konci filmu to není naprosto   ničím zajímavé. Nezasmál jsem se, nudil jsem   se. Jediný postava Asmodej mne zaujala, a to jen   proto, že ji hrál pan režisér samotný. Hodně   dlouho jsem váhal, než jsem dal alespoň tu   dvacítku. No, už se stalo.

Stejnojmenný původní Le Sagův román je zde v   tomto filmovém vaudevillu už jen ztěží k   poznání a pramálo z něj zbylo, vlastně jen ta   erotická stránka (kam se kupříkladu poděly   všechny ty filosofické myšlenky, v něm   obsažené?). V původním románu kulhavý skřet   Asmodej odkrývá střechy domů jako nějaké   roušky a ukazuje donu Kleofáši pošetilosti   lidí pod nimi skryté; ve filmu se ukazuje jen   jedna z početných lidských bláznivin, ta   nejsprostší a nej(po)hlavnější: láska,   jakoby v nějaké ďábelské předmanželské   poradně. Nicméně Herzova verze alespoň   nepostrádá onen cynický pohled na věrné   milování a lhostejnost k lidským osudům. Děj   je ovšem poněkud neurovnaný, ač z   filmařského hlediska není o pitoreskní obrazy   nouze.

Ďábel Asmodej se pokouší přesvědčit   zamilovaného Václava Neckáře o pošetilosti   lásky. Film je velice volně zpracován podle   pitoreskní francouzské předlohy Alaina René Le   Sage. Snímek upoutá výtvarnými nápady a   dobrou hudbou. Líbil se mi už při své   premiéře před čtyřiceti lety a dnes při   repríze v TV rovněž.