Obsah filmu Kovář z Podlesí
POZOR SPOILER
Mladý Toník má strýce kováře a zajímá jej vše kolem přírodních jevů. Proto dělá pokusy s elektřinou z blesků. S ním je Bětka, mladičká sousedka. To, že spolu ti dva chodí vadí jak knížecímu správci, který by ji rád získal pro sebe, tak Bětčinu dědovi, takto starostovi.
Bětka předvádí mladšímu bráškovi podivný přístroj, který na stěnu promítá stíny. Při tom mu vypráví o lesní paní a kulatém kameni s dírkou. Když se do něj foukne, přijdou tři lesní víly a pomohou. A tak za války do ní Tondova matka za války foukla. Ale víly nepomohly, protože jako víly nesměly nikomu ublížit, ani vojákům. Jenže maminka na přání trvala, a...
POZOR SPOILER
Mladý Toník má strýce kováře a zajímá jej vše kolem přírodních jevů. Proto dělá pokusy s elektřinou z blesků. S ním je Bětka, mladičká sousedka. To, že spolu ti dva chodí vadí jak knížecímu správci, který by ji rád získal pro sebe, tak Bětčinu dědovi, takto starostovi.
Bětka předvádí mladšímu bráškovi podivný přístroj, který na stěnu promítá stíny. Při tom mu vypráví o lesní paní a kulatém kameni s dírkou. Když se do něj foukne, přijdou tři lesní víly a pomohou. A tak za války do ní Tondova matka za války foukla. Ale víly nepomohly, protože jako víly nesměly nikomu ublížit, ani vojákům. Jenže maminka na přání trvala, a tak na vojáky víly alespoň vysypaly kroupy. Za trest je bouře s kroupami roztrhla na půlky a ony se mohou živit jen stínem jídla. A musely se usadit ve mlýně. Až do té doby, než jim někdo vrátí původní podobu.
Nedaleko bydlí také mluvící veverky. Mluvit je naučil Toník.
Lidi chtějí po starostovi, aby povolal armádu, protože se necítí bezpečně.
Tonda nalézá starý meč po dědovi. Zvířátka pan Veverka a pan Křeček pomáhají kováři v práci a ke starostovi přichází Bětčin nápadník. Ta však prchá k Tondovi a navrhuje útěk.
Jenže najde kámen s dírou a foukne. Hups, a jsou tu tři víly. Jenže jsou z nich ošklivé babice, zlé a nepřející. Ty Bětu opletou světlem čímž ji zaklejí.
Ve vesnici je drak a je z toho pozdvižení.
Starosta s farářem a správcem tedy přichází ke kováři a mluví o kouzelném meči proti drakovi. Kovář nechce nic přiznat, a tak oba odejdou s prázdnou.
Zvířátka vidí Bětčinu duši, což ostatní nemohou. Kovář jim moc nevěří, ale pak se přesvědčí, že nelžou. Tím uvěří i tomu, že nalezený meč je kouzelný a vyráží na draka. Na vyrobeném invalidním vozíku jezdí lesem za pomoci zvířátek.
Tonda je zatím v podzemí, kam jej přivedl kamínek s dírkou. Setkává se zde s majitelkou kamínku a dostane radu. Musí najít maso které dorůstá.
Toník jde tedy nahoru na zem, kde se setká s kovářem. Chtějí spolu na draka, ale zabloudí. Musí jim pomoci rozcestník, kterému oni prokáží službu.
Nakonec se s drakem setkají, ale ukáže se, že je to poměrně moudrý tvor. Takže useknutí ocasu se prokáže jako dostačující. Tím je vlastně objeveno ono maso, které dorůstá, protože drak je přece ještěrka.
A ještě je nyní nutno zachránit Bětku… < Zobrazit méně
Autor: Pitryx, zobrazit všechny obsahy (3)
Související odkazy
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 4.12.2021
Já nevim. To se rozhodlo na nějaký schůzi, nebo jak? Že se od jistý doby budou u nás točit jenom hloupý, nezajímavý, nudný, herecky špatně obsazený a vůbec, prostě naprosto zbytečný a nekoukatelný pohádky?
Tohle jsem viděl cca od poloviny, ale stačilo. Taková píčovina :(
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 13.5.2020
Některé scény jsou dokonale pokažené špatnými dialogy. Například u víl. Je to jako špatně čtený text. Děj jede ve dvou liniích, což je občas rušivé. Ovšem při diskuzích s drakem jsem se opravdu bavil.
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 28.1.2017
Pohádka stojí především na Bolku Polívkovi. Dalším plusem je jeho invalidní vozík na živočišný předkusový pohon a tři víly, které stojí trochu mimo zavedených pořádků. Na animovanou část příběhu nebudu žehrat, naopak zvířátka působí celkem mile. I dialogy jsou občas vtipné, ale přesto celkově na mě pohádka nezabrala. Ze zkušenosti vím, že po druhém, třetím shlédnutí často názor přehodnotím, tak uvidíme.
Hodnocení: 1 / 10
Přidáno: 29.10.2016
bohuzel
bohuzel ani ja jsem nejak nepostrehl smysl tohoto snimku.Poprve jsem to musel s nechuti vypnout asi po 10ti minutach a ani napodruhe jsem to nedal do konce.
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 10.5.2014
Pohádkový příběh tak trochu jiného ražení. Žádný humor, žádná kouzla (skoro), žádné napětí, žádné juchání ..., zkrátka snímek pro děti, kteří se při sledování nemusí ničeho bát. Vyprávění příběhu lehce plyne jako vánek a vytváří tak atmosféru, jaká tu dlouhá léta nebyla. Zajímavostí je, že tvůrci použili starou filmovou školu, tedy to, že zvířátka jsou animované loutky, což vytváří dojem nostalgie. Tedy až na draka. Ten je již vytvořen ve 3D. A tak se stala nevídaná věc. V jednom filmu se střetla animace klasická s tou současnou. Ale nedopadlo to zase až tak zle. Těžko říci, jak se na to dívají děti, ale dospělý divák nad tímto počinem pouze nechápavě kroutí hlavou. A já říkám; konečně nějaká změna. Poslední dobou byly pohádkové snímky tvořeny podle jedné stejné šablony a už to mnohé přestávalo bavit. Mezi diváky si bude velmi složitě hledat cestu, ale myslím, že se přesto neztratí. Ale to ukáže čas.
Hodnocení: 10 / 10
Přidáno: 21.5.2013
Recenze převzatá z csfd
Sandiego
všechny komentáře uživatele
Kritický humbuk, který se strhl kolem této nové pohádky a označil ji za nesmyslnou podivnost, selhávající v nejzákladnější schopnosti vyprávět a "udržet nit", osobně vnímán jako dosti nemilý omyl. František Fuka si zakládá svoji kritickou "osobitost" na tom, že co nejpodrobněji sleduje děj a hledá sebemenší skulinku, kde dramaturgovi či skriptce něco uniklo. Tím dokazuje jen to, že je velmi pozorným divákem, který se ale bohužel zajímá o naprosté malichernosti a ne o podstatné rysy zhlédnutých filmů. Zde jeho přístup, který lze těžko označit za plnohodnotnou kritiku (naštěstí vše probíhá v rámci blogu, takže není třeba s pojmem kritika tak doslovně pracovat), ovšem příliš na místě není. Zatímco Fuka vše vidí skrze neprůstřelné zákony logiky a racionalismu, Kovář z podlesí a jeho svět prostě na tyto návyky moderní západní civilizace nehrají a dobře si to uvědomují. Vezmeme si třeba Fukův útok na mechanismus, skrze nějž byly zaklety tři houbové víly. Ano, tento proces neodpovídá přírodním zákonům tak, jak se s nimi každodenně setkáváme a nedá se vysvětlit psychologicky/sociologicky/matematicky/anatomicky a bůhvíjak jinak. Je třeba ale vzít v potaz, že jde o zkazku, která nejprve ožívá skrze stylizované obrazy Laterny Magiky, a je povídačkou, které věří jen na první pohled naivní Bětka. Jenže hlavní osobitost světa Kováře z Podlesí tkví v tom, že v něm dávné povídačky a pověsti náhle začnou ožívat, stávat se skutečností a postavy se s tím musí nějak vyrovnat či spíše smířit. Zajímalo by mě, co si František Fuka myslí například o staletých příbězích o bílých paních, které fungují na stejném principu, nad nímž se nikdo nepozastavuje, i když je holým nesmyslem. To, s čím se první kritiky musely střetnout a v čem selhaly, byla nutnost vyrovnat se s velmi otevřenou fantazií, která absorubuje dobové vnímání světa. Kovář z podlesí bere v potaz nutnost vesničanů najít si k novým jevům iracionální vysvětlení, v němž hrály roli pověry a stále bujná představivost a tento velmi zajímavý aspekt v absurdní nadsázce rozvíjí a nachází tak řadu vděčných situací. Vyprávění má tedy dosti hluboký a obhajitelný smysl - sice je netradiční a vybočuje z tradičních motivů daného žánru, věnuje více prostoru popisu osobitého světa než dějovým peripetiím, ale rozhodně není slepencem bez ladu a skladu, bez kontinuitního vývoje. Zápletka je natolik jednoduchá a přímočará, že i přes vkládání prapodivných vynálezů, bytostí, historických odkazů i pomrkávání na dospělého diváka vyprávění nevybočuje z nakročené cesty a zachovává základní přehled o dění a motivacích postav, neustále směřuje k závěrečnému sepjetí několika dějových linií. V tomto ohledu je vidět péče dramaturga, který se dokázal vyrovnat s netradičním Göblovým přístupem. Ten totiž občas brání rozvoji zápletky a uchyluje se k ornamentálnímu popisu. Podle mě je hlavní slabinou snímku právě určité "drhnutí" a nevyrovnaný rytmus: rozhodující situace jsou často postaveny na dlouhém a poměrně statickém dialogu v jediném prostředí (i přes střihy na rozpohybované loutky, malebné detaily architektonicky a výtvarně pozoruhodných kreací), a tím je kraden prostor pro bohatší rozvíjení motivu putování, kterému jaksi schází "dobrodružnost" a spíše je podáno v zkratkovitých situacích, čímž trpí i charakterizace postav. Göbl zde odhalil "spisovatelské střevo" - užívá si dialogů, slovních her, vtipných pointací a průpovídek, avšak tato slovní přeplněnost zastírá menší schopnost fabulace, vytvoření vděčnějších i dramatičtějších situací, které by utáhly pozornost a občas trochu popohnaly někdy až příliš "pohodové" tempo. Této pohádce tedy ve zkratce jaksi chybí "krev v žilách", což je vidět i na pojetí postav (proslule líný kovář, civilní působení ústředního páru jako téměř současné mládeže, která si s ničím moc neláme hlavu a nedává okázale najevo své city, bodře filosofující drak). Naštěstí pocitu dotírající nudy zabraňuje precizní a vskutku pohádková výprava, působivě zvolené exteriéry, nadmíru vydařené animované vložky a především profesionální triky z dílny UPP. Tahle pohádka může být sice dějově chudá, ale vizuálně tak rozhodně nepůsobí a každou chvíli nabízí nějakou "atrakci". Ve srovnání s Troškovou Čertovou nevěstou či dalšími pohádkami z poslední doby je vidět markantní rozdíl i přes obdobnou výši rozpočtu. Takto poctivým přístupem nakonec vzniká plnohodnotná atmosféra, dojem uzavřeného světa umocněný zmíněným podložím "jiného vnímání". Nakonec musím konstatovat, že i když Kovář z podlesí z hlediska fabulace a lehkosti vyprávění zůstává ve stínu pohádek Anděl páně či Čert ví proč, je co se týče svéráznosti a "pohádkovosti" nejprogresivnějším porevolučním počinem.
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film