Kovář z Podlesí

Já nevim. To se rozhodlo na nějaký schůzi,   nebo jak? Že se od jistý doby budou u nás   točit jenom hloupý, nezajímavý, nudný,   herecky špatně obsazený a vůbec, prostě   naprosto zbytečný a nekoukatelný   pohádky?
Tohle jsem viděl cca od poloviny, ale   stačilo. Taková píčovina :(

 
Některé scény jsou dokonale pokažené   špatnými dialogy. Například u víl. Je to jako   špatně čtený text. Děj jede ve dvou liniích,   což je občas rušivé. Ovšem při diskuzích s   drakem jsem se opravdu bavil.  
 

Pohádka stojí především na Bolku Polívkovi.   Dalším plusem je jeho invalidní vozík na   živočišný předkusový pohon a tři víly,   které stojí trochu mimo zavedených pořádků.   Na animovanou část příběhu nebudu žehrat,   naopak zvířátka působí celkem mile. I dialogy   jsou občas vtipné, ale přesto celkově na mě   pohádka nezabrala. Ze zkušenosti vím, že po   druhém, třetím shlédnutí často názor   přehodnotím, tak uvidíme.

bohuzel
bohuzel ani ja jsem nejak nepostrehl smysl tohoto   snimku.Poprve jsem to musel s nechuti vypnout asi   po 10ti minutach a ani napodruhe jsem to nedal do   konce.

Pohádkový příběh tak trochu jiného ražení.   Žádný humor, žádná kouzla (skoro), žádné   napětí, žádné juchání ..., zkrátka snímek   pro děti, kteří se při sledování nemusí   ničeho bát. Vyprávění příběhu lehce plyne   jako vánek a vytváří tak atmosféru, jaká tu   dlouhá léta nebyla. Zajímavostí je, že   tvůrci použili starou filmovou školu, tedy to,   že zvířátka jsou animované loutky, což   vytváří dojem nostalgie. Tedy až na draka. Ten   je již vytvořen ve 3D. A tak se stala nevídaná   věc. V jednom filmu se střetla animace klasická   s tou současnou. Ale nedopadlo to zase až tak   zle. Těžko říci, jak se na to dívají děti,   ale dospělý divák nad tímto počinem pouze   nechápavě kroutí hlavou. A já říkám;   konečně nějaká změna. Poslední dobou byly   pohádkové snímky tvořeny podle jedné stejné   šablony a už to mnohé přestávalo bavit. Mezi   diváky si bude velmi složitě hledat cestu, ale   myslím, že se přesto neztratí. Ale to ukáže   čas.

Recenze převzatá z csfd
Sandiego

všechny komentáře   uživatele

Kritický humbuk, který se strhl   kolem této nové pohádky a označil ji za   nesmyslnou podivnost, selhávající v   nejzákladnější schopnosti vyprávět a   "udržet nit", osobně vnímán jako   dosti nemilý omyl. František Fuka si zakládá   svoji kritickou "osobitost" na tom, že   co nejpodrobněji sleduje děj a hledá   sebemenší skulinku, kde dramaturgovi či   skriptce něco uniklo. Tím dokazuje jen to, že   je velmi pozorným divákem, který se ale   bohužel zajímá o naprosté malichernosti a ne o   podstatné rysy zhlédnutých filmů. Zde jeho   přístup, který lze těžko označit za   plnohodnotnou kritiku (naštěstí vše probíhá   v rámci blogu, takže není třeba s pojmem   kritika tak doslovně pracovat), ovšem příliš   na místě není. Zatímco Fuka vše vidí skrze   neprůstřelné zákony logiky a racionalismu,   Kovář z podlesí a jeho svět prostě na tyto   návyky moderní západní civilizace nehrají a   dobře si to uvědomují. Vezmeme si třeba Fukův   útok na mechanismus, skrze nějž byly zaklety   tři houbové víly. Ano, tento proces   neodpovídá přírodním zákonům tak, jak se s   nimi každodenně setkáváme a nedá se   vysvětlit   psychologicky/sociologicky/matematicky/anatomicky   a bůhvíjak jinak. Je třeba ale vzít v potaz,   že jde o zkazku, která nejprve ožívá skrze   stylizované obrazy Laterny Magiky, a je   povídačkou, které věří jen na první pohled   naivní Bětka. Jenže hlavní osobitost světa   Kováře z Podlesí tkví v tom, že v něm   dávné povídačky a pověsti náhle začnou   ožívat, stávat se skutečností a postavy se s   tím musí nějak vyrovnat či spíše smířit.   Zajímalo by mě, co si František Fuka myslí   například o staletých příbězích o bílých   paních, které fungují na stejném principu, nad   nímž se nikdo nepozastavuje, i když je holým   nesmyslem. To, s čím se první kritiky musely   střetnout a v čem selhaly, byla nutnost vyrovnat   se s velmi otevřenou fantazií, která absorubuje   dobové vnímání světa. Kovář z podlesí bere   v potaz nutnost vesničanů najít si k novým   jevům iracionální vysvětlení, v němž hrály   roli pověry a stále bujná představivost a   tento velmi zajímavý aspekt v absurdní   nadsázce rozvíjí a nachází tak řadu   vděčných situací. Vyprávění má tedy dosti   hluboký a obhajitelný smysl - sice je   netradiční a vybočuje z tradičních motivů   daného žánru, věnuje více prostoru popisu   osobitého světa než dějovým peripetiím, ale   rozhodně není slepencem bez ladu a skladu, bez   kontinuitního vývoje. Zápletka je natolik   jednoduchá a přímočará, že i přes   vkládání prapodivných vynálezů, bytostí,   historických odkazů i pomrkávání na   dospělého diváka vyprávění nevybočuje z   nakročené cesty a zachovává základní   přehled o dění a motivacích postav, neustále   směřuje k závěrečnému sepjetí několika   dějových linií. V tomto ohledu je vidět péče   dramaturga, který se dokázal vyrovnat s   netradičním Göblovým přístupem. Ten totiž   občas brání rozvoji zápletky a uchyluje se k   ornamentálnímu popisu. Podle mě je hlavní   slabinou snímku právě určité   "drhnutí" a nevyrovnaný rytmus:   rozhodující situace jsou často postaveny na   dlouhém a poměrně statickém dialogu v jediném   prostředí (i přes střihy na rozpohybované   loutky, malebné detaily architektonicky a   výtvarně pozoruhodných kreací), a tím je   kraden prostor pro bohatší rozvíjení motivu   putování, kterému jaksi schází   "dobrodružnost" a spíše je podáno v   zkratkovitých situacích, čímž trpí i   charakterizace postav. Göbl zde odhalil   "spisovatelské střevo" - užívá si   dialogů, slovních her, vtipných pointací a   průpovídek, avšak tato slovní přeplněnost   zastírá menší schopnost fabulace, vytvoření   vděčnějších i dramatičtějších situací,   které by utáhly pozornost a občas trochu   popohnaly někdy až příliš   "pohodové" tempo. Této pohádce tedy   ve zkratce jaksi chybí "krev v   žilách", což je vidět i na pojetí postav   (proslule líný kovář, civilní působení   ústředního páru jako téměř současné   mládeže, která si s ničím moc neláme hlavu a   nedává okázale najevo své city, bodře   filosofující drak). Naštěstí pocitu   dotírající nudy zabraňuje precizní a vskutku   pohádková výprava, působivě zvolené   exteriéry, nadmíru vydařené animované vložky   a především profesionální triky z dílny UPP.   Tahle pohádka může být sice dějově chudá,   ale vizuálně tak rozhodně nepůsobí a každou   chvíli nabízí nějakou "atrakci". Ve   srovnání s Troškovou Čertovou nevěstou či   dalšími pohádkami z poslední doby je vidět   markantní rozdíl i přes obdobnou výši   rozpočtu. Takto poctivým přístupem nakonec   vzniká plnohodnotná atmosféra, dojem   uzavřeného světa umocněný zmíněným   podložím "jiného vnímání". Nakonec   musím konstatovat, že i když Kovář z podlesí   z hlediska fabulace a lehkosti vyprávění   zůstává ve stínu pohádek Anděl páně či   Čert ví proč, je co se týče svéráznosti a   "pohádkovosti" nejprogresivnějším   porevolučním počinem.