Keoma

Franco Nero hrál tyto postavy   často a věříte mu to, ale   problém je spíš někde   jinde, ano akce zde je,   napětí celkem také, ale   totálně to schazuje podivný   (né)humor, divné hlášky a   chování postav. Do toho ty   přiblblé songy, které jsou   v angličtině ale vůbec se   sem nehodí atd. Keoma je   prostě poplatný své době a   nijak extra mě to neoslovilo,   ano jsou horší filmy tak   40%, ale čekal jsem něco   jiného.

Ač příznivec italských   westernů, marně jsem hledal   co na tomto filmu pochválit.   Snad jedině dialog mezi   Keomou a jeho otcem, o důvodu   války, snese přísnější   měřítko. Celý příběh na   mě působil dojmem   nedotaženosti, jakoby   narychlo vycucaný z prstu.   Očividná snaha o umělecké   ztvárnění vyznívá zcela   do ztracena a místy až do   trapnosti, což platí i o   snaze moralizovat na   klišovité téma rasismu,   svobody a spravedlnosti. Zcela   zřejmá je i „inspirace“,   u některých scén,   celosvětově uznávanými   westerny. Do nevýrazného   hereckého projevu   jednotlivých protagonistů   zapadl i Franco Nero, od   kterého bych očekával   podstatně více. Negativní   dojem korunuje i úděsná   hudba, hlavně ústřední   píseň, tlačítko volume na   ovladači jsem měl v   permanentní pohotovosti.   Záměr tvůrců (či snad jen   shoda okolností?) pojmout   film jako alegorii na   biblické motivy vyznívá   taktéž poněkud rozpačitě,   což se dá říci i o   mystické postavě indiánské   stařeny. Jak se tak dívám,   svým hodnocením se poněkud   vymykám, ale zmlsaný   westerny od Leoneho, Eastwooda   a pod., nemohu zkrátka jinak.

Docela dobrá western   podívaná,F.Nero jako kladný   a nesmrtelný hrdina který si   to rozdá s bandou okupující   město a na konec i se svými   bratry kteří se ho snažily   zbavit ale v závěrečné   přestřelce odjede jen Keoma   na koni.

Obecně mám rád ve filmech   obrazovou stylizaci a   osobitost. Tady je jí až   až, ale to je asi tak   všechno, čím mě Keoma   zaujal. Zbývá upachtěná   dějová kostra, matné   obsazení a nad tím se   vznášející osudovost   přetěžující film až na   hranici parodie. Zpomalené   záběry, dlouhé detaily   Nerovy zarostlé modrooké   tváře, srdceryvná hudba, to   všechno je zkrátka moc   zarputile vážné. Škoda,   vizuálně to mělo docela   slušně našlápnuto. Ale   odtud je k Sergiu Leoneovi   ještě sakra daleko.

Podle mne je to naprostá   slátanina, kde jsem marně   hledala nějakou logiku. Konec   byl sice předvídatelný, ale   opět, aspoň pro mne, úplně   stupidní. Tři hvězdy   dávám jen pro modré oči   Franca Nera a jdu se raději   podívat na Vůni cibule.