Ivanovo dětství

Ivan je tvrdohlavý chlapec,   který přišel o rodinu,   odmítá jít na školu a chce   pomoci, znepříjemnit život   fašistům. Když se na   poslední akci rozloučí s   nadporučíkem Galcevem, je to   naposledy. Galcev se dostane   až do Berlína, zde se   dostane k dokumentům, které   říkají, že Ivan již   nežije...

Benátky
Tarkovského film byl tehdy   promítán na Filmovém   festivalu v Benátkách jako   Vláčilův Film   ,,Holubice"..Co oba   filmaře pojilo byla velká   obraznost, smysl pro lyriku   obrazu, vizuální propojení   situačního momentu s   příběhem. Tarkovský byl   mistrem krajiny, kterou měl v   sobě...

Originální spojení války a   lyriky, úžasné snové   pasáže, dokonalé   černobílé obrazy,   vynikající výběr   fotogenických míst a herců.   Pro milovníky   "zvláštních"   filmů a hledače symbolů.

Standardní   vojensko-psychologický ruský   film od   nejpřeceňovanějšího a   nejzamindrákovanějšího   režiséra všech dob. Bylo to   přesně to, co jsem   očekávala, děj nedával   smysl, byl o ničem, postavy   koukaly jak gumy, valily oči   do kamery, pronášely   nesmyslné dialogy, nebo   ustrašeně kníkaly. Všem   herečkám bez rozdílu věku   bych doporučoval zakoupit   jedny zbrusu nové žiletky   značky Astra a neprodleně je   použít, je nejvyšší čas.   Hlavní představitel Ivánka   byl sympatickej hošánek,   copak se s ním asi stalo   (jakpak asi vypadá dnes po   hektolitrech vodky, tedy pokud   ještě žije). Přesto je mi   největší záhadou, kde ten   kořen nadporučík fasoval ty   věčeně nažehlený   mundůry, ten měl evidentní   zkušenost s první linií.   Takže nejlepší nakonec z   celýho filmu byly   fotogenická bažina a jméno   dirigenta. PS. Ten konec jsem   nějak předvídal, ale k   dokonalosti tomu chybí jenom   Lassie pádlující na   kánoii:)

Upřímně - chvíli mi   trvalo, než jsem Ivanovo   dětství strávila a   rozšifrovala možné symboly   Tarkovského obrazů. Jeho   filmy mají to kouzlo, že   každý si jeho záběry   může vyložit po svém.   Zobrazení vztahu   tvrdohlavého Ivana s   vyššími šaržemi je sice   idealizované, ale kapka   věrohodnosti by se našla.

Nemusím sovětské filmy,   obzvláště válečné. Ale   tento film pokládám za   mistrovské dílo   přotiválečného filmu.   Tarkovskij je Tarkovskij. Jeho   zdařilý debut zachycuje   pomocí snových sekvencí   válkou zničené dětství.

To co vidíme ve filmu nejsou   pouhé záběry, ale   pohybující se umělecké   obrazy s obrovskou emotivní   silou. Rychlé dějové tempo   je zde umocňováno záběry z   krásného dětství oproti   drsným záběrům z   válčného prostředí.   Řečeno třemi slovy- lyrika,   realizmus, válka.