Hodíme se k sobě, miláčku...?

Taková typický   "schulhoffovská"   komedie. Lehce banalní   příběh, který má ovšem   dobře napsané dialogy a   především má velkou oporu   ve výkonech plejády našich   předních herců. V   sedmdesátých letech se u   nás sice natočilo hezkých   pár lepších komedií, ale   pořád mi to připadá jako   nadprůměrná záležitost,   která dokáže pobavit i   půlstoletí po své   premiéře, což si u drtivé   většiny našich současných   filmových komedií vůbec   neumím představit.

Film táhne především   perfektní herecká dvojka Iva   Janžurová a František   Peterka, zatím co zástup   jejich neméně populárních   kolegů jim výborně   přihrává. Dalšími plusy   pak jsou vtipné dialogy,   zmatené záměny osob a dnes   už poněkud nostalgická   vzpomínka na staré dobré   děrné štítky. Jinak je to   víceméně průměrná   komedie Petra Schulhoffa, k   němuž mi více sedí   kriminální žánr.

Klasická
starší česká   komedie.Herecké   kapacity,dobré   výkony,slabší námět a   scénář.Poslouží k   pobavení,ale žádná velká   legrace se nekoná a znova si   ho jen tak zas nepustím.

Průměrná komedie s dobrým   hereckým obsazením.Příběh   o dvou manželských párech   kde jeden manželský pár z   hecu si hledá jiného   partnera na zkoušku a druhý   pár vyvolává hádky aby se   mohli usmiřovat.Některé   scény docela humorné,víc   než hlavní herecká dvojice   pobavil Peterka-Janžurová.

„Kam by lidstvo přišlo,   kdyby se namlouvání   svěřilo počítačům!“ -   To taky, ale měl bych i   jiný, snad výstižnější   slogan: "Každý člověk   je až takový výlučný   sobec a sebestředný   narcista, že špatně   snáší, má-li někdo jiný   tytéž vlastnosti, jaké má   on sám." - A jako   vhodný podtitul této jinak   nepříliš zdatné veselohry   by se potom hodil výrok   jistého Caelia, jak nám jej   podává Seneca ve spise O   hněvu, který nesnesl stálé   přisvědčování a zvolal:   „Řekni něco proti mně,   abychom byli dva!“

Prima komedie, skvělí Jana   Brejchová, Vlastimil   Brodský, Iva Janžurová,   František Peterka, ty slovní   souboje jsou úžasný. Při   tom komedie ukazuje jen to, co   je nebo nebo co se děje mezi   partnery,ale je to láska. Já   se vždycky bavím.

Herecký koncert, lidské   vztahy, dokonalý zmatek v   závěru se záměnou osob,   tak jak to mám rád. Prostě   fajn.

Ale ten tón...
Jedna z nejlepších komedií   70.let-J.Brejchové to skvěle   seklo (ty její zlaté lokny   pod úžasným kloboukem),   V.Brodskému bychom vedoucího   Domácích potřeb taky   věřili, jen ta pragmatická   lékařka R.Rázlová byla   příliš rázná. Ovšem   bezkonkurenčně   nejkouzelnější byla dvojice   I.Janžurová + F.Peterka a to   jejich: Kájo, Kájíku až   vyhrajeme na ten los, koupíme   si trabanta nebo podívejte   se, Martičko, to je zelená?   To je zelenkavá... Prostě   klasika, takové filmy se už   dnes netočí-naštěstí nám   je občas televize   připomene-dávám plný   počet bodů.

Komedie ze 70. let jsou   určitě lepší než tato,   ale vysloveně špatná taky   není. Je to takové   nenáročné, odpočinkové,   mladá Jana Brejchová byla   okouzlující. Chvilkama se mi   zdá, že trošku jakoby humor   se v některých momentech   vytrácel, nemá to takový   švih jako např. "Zítra   to roztočíme,   drahoušku", ale   rozhodně za kouknutí čas od   času tento snímek stojí,   už jen kvůli původnímu   počítači, jaké se tehdy v   té době používaly a jak   můžeme porovnat pokrok   techniky vpřed.

Další časká klasika, na   kterou se ráda kdykoliv znovu   podívám. Hlavní pár   Brejchová a Brodský ... v   reálu bych si je dovedla   představit jako manžele. I   když ten věkový rozdíl,   nevím nevím.

"Vždycky máš hlad,   když já chci prožít něco   krásnýho!"

Ani tahle hláška není   nijak světoborná, nicméně   v srdceryvném podání Jany   Brejchové zní kouzelně.   Ostatně, Brejchová tady je   kouzelná celá. Poslední   film, v němž excelovala   svými mimořádnými půvaby,   než se přehrála do rolí   maminek. Ani příběh není   nijak světový, ale v   dialozích to jenom sviští a   pak ani nevadí to, že   Janžurová, Menšík nebo   Zázvorková představují   poměrně obehrané typy   známé i z jiných filmů. Co   mě ale baví pořád, je   sarkastický humor Reginy   Rázlové v roli pragmatické   lékařky.