Papírová města

U tohoto filmu natočeného podle románu Johna   Greena jsem zjistil, že mám značné mezery ve   vzdělání. Neznám režiséra a víc než půlku   herců ale podle toho co jsem včera viděl v   televizi jsem zase tak moc nezameškal. Nebylo to   úplně špatné ale nijak mě to neoslovilo. Pro   mě to byl takový ten "většinový"   film. Člověk ho bez nějakého sebezapření   shlédne ale za pár dní si ani nevzpomene o čem   to bylo.

´Aby jste se našli, musíte se nejdříve   ztratit.´ Snímek vypráví příběh o hledání   sebe sama, opravdové lásky a přátelství. Je   tak vhodnější především pro mladé diváky,   kteří by se mohli s postavami i ztotožnit.   Příběh obsahuje vše patřičné, co ze   snímků ze středoškolského prostředí známe.   Kromě na dnešní dobu tradičního fekálního   humoru. Dějově se jede na vážnější struně,   avšak v lehkosti a snadné uchopitelnosti   myšlenky. Hledání vlastního pocitu a poznání   té pravé krásy života se nese celým   dějstvím v zájmu svého sebevědomí a   představám. Příběh vytváří atmosféru,   která má v sobě něco pohádkového a   zasněného. Byť se nejedná o komedii, je   snímek v jádru svěží zábavný a příjemně   odpočinkový.

Filmová abstinence dokáže člověka dohnat k   nechutnostem, jako výběr z filmů na základě   názvu. Z téhle "mysterozní" (kdo to   napsal, ten by si měl najít definici, co to   znamená) teen romanťarny dělá něco víc než   brak snad jen ten konec. Jinak jsem se jednou   zasmál a nulakrát se mi podařilo vcítit do   některé z postav. Ale alespoň si nehraje na   něco víc.

Od malička jí miloval ale ona byla tajemná jak   hrad v Karpatech. Když se rozhodl že jí opravdu   chce a zblbnul svoje kámoše co jim v hlavě   zvonil jen maturitní ples a posléze zasunutí do   nějaké spolužačky, vydal se jí hledat podle   indícií co mu zanechal aby se dozvěděl , že   ho vlastně nechce a , že to špatně pochopil.

Papírová města a vůbec všechny knihy Johna   Greena jsou spíš pro mladou generaci, ale není   na škodu se s nimi seznámit i ve zralém věku.   Mohou nám připadat trochu zvláštní, ale jde o   to, porozumět a přiblížit se k mládí, jejich   způsobu myšlení a jednání i za cenu   nesouhlasu. Každá generace je jiná a svým   způsobem nepochopitelná jako Quentin a Margo,   ale mně se jejich příběh líbil a kniha   ještě víc.A navíc jsem se tak trochu vrátila   do floridského Orlanda pro příjemné   vzpomínky, ale to už je osobní...Film se   určitě dá zařadit do těch snímků, které se   povedly a to je hlavní.
Nevím, proč z něj   mám podobně příjemné pocity jako svého času   z Kerouacova příběhu Na cestě.