Hnus

Hnus se mi válel na disku už   několik let. Nebýt Černé   labutě, zřejmě by to tak   bylo ještě pár dalších.   Ale vzhledem k tomu, že   spousta diváků-kritiků   měla potřebu tyhle dva   snímky srovnávat jsem si to   nakonec musel též   pustit...
Dojmy z   Polanskeho díla mám však   značně rozporuplný. Ano,   Catherine Denevue hraje do   určitě míry podobnou   postavu. Očividně trpí   nějakou psychickou nemocí.   Ano, žeru jí to taky, jenom   vůbec netuším, proč se to   vlastně všechno děje. A to   je špatné. U baletky Niny   rovněž nějakou dobu   sledujeme, že není úplně v   pohodě, ale tak nějak víme,   co za tím vězí. Matka,   plnicí si skrze ní svůj   vlastní sen a velký tlak,   aby neselhala a byla   perfektní. U Carol to ale   nevidím. Možná je divná od   přírody, nemá to žádné   racionální   vysvětlení...nebo jsem   možná natvrdlej a bez   špetky imaginace a něco   podstatného mi uniká...nebo   scénáristům? Jediné, co mi   z jejiho chování došlo je,   že má panický strach z   mužů (jak se později   ukáže, není úplně   irracionalní, ale vysvětlen   prostě není.)
Tohle   by mi ani tolik nevadilo. Na   nepředvídatelnou Denevue se   dobře kouká, ale čekání   na nějaký posun v dějí je   často velmi nepříjemné –   totiž neúnosně dlouhé a   přitom některé scény jenom   zbytečně natahují už tak   příliš rozvleklý   příběh, aniž by měly   jakýkoliv vliv na další   průběh. Co se chvílemi   povedlo dobře navodit je   atmosféra v bytě, kdy více   pronikáme do hlavy   (zdánlivě?) opuštěné   mladé ženy s chorým mozkem   a jejími představami, které   jsou pouze obrazy bez   jakéhokoliv zvuku. Ona vůbec   práce se zvukem je asi to   nejlepší, co snímek   předvádí. Stačí si   vybavit králíka   obletovaného mouchami či   neustále znějící zvony,   praskající zdi, souložící   sestru...i hudba si zaslouží   pozornost.
i přes   všechny nepochybné klady,   kterých není nikterak málo,   jsem se však docela často   nudil a narozdíl od Labutě   se z Hnusu moje srdcová   záležitost zcela určitě   nestane. Další šanci mu   totiž dávat nehodlám.

Hlavni hrdinka vas zacne po   chvili dsoti odpuzovat, svoji   trhlosti a frigiditou k   muzskemu pohlavi vas nesustale   behem filmu doslova se.. Je to   dosti naturalisticke dilo.

Na to, že byl Hnus   zamýšlený jako komerční   berlička pro jiné   Polanského tvůrčí spády,   je tedy zatraceně   nekomerční. Jsou tu prvky   thrilleru, snad i hororu, ale   všechno se to tváří   stejně zarputile a   nepřístupně jako Catherine   Deneuve skoro po celý film.   Natočené je to ovšem   mistrovsky. Zachycení   postupného duševního   rozkladu hlavní hrdinky je   velmi působivé a její   strach z okolního světa a   fyzického kontaktu   předznamenává další   režisérovy paranoidní   studie Rosemary má děťátko   a Nájemník. Při pohledu na   vadnoucí králičí mršinku   a pár jiných záběrů mě   taky napadlo, jestli odtud   mimo jiné nesál své   inspirační mléko David   Lynch.