Hezké chvilky bez záruky

Myslím, že měla paní   Chytilová zůstat u svého.   Paní Hrzánová jako jediná   v celém filmu nemohla nic   zachránit. Trapný Polívka,   ostatní taky nestáli za nic.   Banda hysteriků v akci.   Sbohem a šáteček.   201401189935/11315

Tohle je naprostá bomba.
Na tohle geniální a jak   koukám neprávem zapomenuté   a nepochopené poslední dílo   Věry Chytilové se podívám   ještě několikrát. Dlouho   jsem se tak nenasmál a   režisérčin vhled a nadhled   jakými vidí naše vztahy a   životní příběhy je   obdivuhodný a navíc s tím   osobitým humorem. Přiznám   se, že jsem čekal hodně a   následně byl překvapen, že   vidím tak úžasné dílo.   Spolu s Havlovým Odcházením   jeden z nejlepších a   nejoriginálnějších   počinů naší současné   kinematografie.

Snaha o přednes problému v   již dost ošuntělé a stále   se opakující formě, které   paní Chytilová není schopna   dodat nový impulz. Velmi   slabé a absolutně   ignorující snad veškeré   zákonitosti partnerské   terapie.

Tento film se mi moc líbí.   Obecně mám ráda všechny   filmy Věry Chytilové   protože se mi líbí jejich   netradičnost a odlišnost od   ostatních filmů. Tento film   sice není tak povedený jak   jiné filmy které Věra   Chytilová natočila ale   přesto inspirace na téma   lidské osudy a pocity jsou   nevyčerpatelná.

Tenhle film by nebyl zas tak   špatny, ovšem kdyby nebyl   tak psychologický. Jinak to   byl určitě dobrý nápad   natočit něco podobného!!!

Tohle je dost nezáživný   film, kde se nic moc neděje.  
Mě stačilo se na   tento film podívat jednou a   to je všechno. Víckrát bych   to už vidět nechtěla.

Možná by to byl i hezký   film, ale je až moc   psychologický. Určitě to   dalo někomu hodně práce   něco takového natočit, ale   mě se moc nelíbil.

Už úvodní vrcholně trapná   scéna s autonehodou hlavní   hrdinky divákovi připomene,   jakým stylem nejraději   točí Věra Chytilová.   Následuje přehršel jen   trochu méně trapných /a i   několika netrapných/ scén,   kdy se pracovní a osobní   složka života psycholožky   postupně smíchají ve   třaskavou směs. Někteří   herci /Hrzánová, Polívka/   herecky plýtvají , jiní   hrají v podstatě sami sebe,   protože asi nic jiného   neumějí /Vávra, David   Kraus/. Není to nikterak   skvělý film, ale jako   svědectví o dnešní   společnosti lidí   zacílených prioritně na   vlastní bonusy podává   docela přesný obraz o   dnešním světě.

Sem tam se zasmějete, ale toť vše...
...děj fimu? Žádný v   podstatě není, občas se   mezi trapnými scénami mihne   vtipnější dialog, snad jen   závěrečná scéna, kdy   pacientka psychiatričky   popisuje svůj milostný akt   na lodičce slovy: Co kdyby to   viděl pan prezident! má   něco do sebe a díky té   poslední scéně jsem   odcházela z kina i poměrně   rozesmátá, to předtím   ovšem jedna velká   nuda...Jana Krausová   předvádí naprosto   katastrofický výkon, Jana   Janěková o něco lepší,   ale nějaké velké herectví   v tom nehledejme. Ruku na   srdce - každý film Věry   Chytilové je naplněn   určitou dávkou nudy, není   tomu zde jinak.

Řekl bych, že po delší   době je to to lepší z   tvorby Věry Chytilové. Jen   je tam možná až příliš   mnoho postav, méně by asi   bylo lépe, protože takto to   vyznívá trochu   roztříštěně, nesourodě a   na rozuzlení mnoha osudů se   ani nedostane. Jako zajímavá   psychologická sonda dobrý,   ale to je tak asi vše.

Roztřesená ruční kamera ,   velké skoky v nesouvislém   ději (jestli se to dá vůbec   dějem nazvat) , rozporuplné   herecké výkony některých   protagonistů a snaha šokovat   diváka , to jsou hlavní body   tohoto snímku ze současné   doby o problémech   obyčejných lidí očima   psycholožky Hany , která se   pod tíhou všech těchto   problémů svých klientů a v   neposlední řadě také   nesrovnalostí a ztrát ve   svém osobním životě stane   také pacientkou a to sebe   sama. Vyzdvihnout si z herců   zaslouží hlavně Jana   Janěková a Jana Krausová ,   které podávají   nadprůměrné výkony a   drží snímek vcelku   pohromadě. Jedná se o   poněkud zvláštní   tragikomedii , která mi moc   nesedla a zanechala ve mě   hodně rozporuplných pocitů   , kterým nepřidal ani pro   mě nelíbivý vizuální   kabát a již zmiňovaná   často zmatená a roztřesená   kamera. 45%

Nezbývá než souhlasit s   předchozím komentářem.   Zvláště co se kamery   týče. Z toho zběsilého   poletování obrazu mě až   bolela hlava. Přínosem snad   mohlo být objevení   nepříliš okoukaných   tváří, ale ani Janěková,   ani Krausová se nijak   nepředvedly. A ti, co jsou   skutečně dobří herci, si   takřka neškrtli.

Další průměrný film této   renomované režisérky. Téma   sice závažné, ale   překotně vyprávěné. Herci   se v tom panoptikum lidiček   snažili, ale nic naplat,   jejich vykreslené trápení a   zvrácení vyšlo   prachbídně, tentokrát   nepomohl ani vyhlášený   český smysl dělat si   legraci z věcí naprosto   vážných. Navíc mě   nezaujala hudba a kamera byla   přímo otřesná. To   klipovité přebíhání od   ničeho k ničemu mi nesedí.   Není to druh filmu pro tyhle   divoké záběry.

Podle mě to lepší,co   Chytilová natočila...jejím   fanouškům se film určitě   bude zamlouvat,někdy až   syrové scény,ale takový   život je a Chytilová šla   opravdu ,nadoraz" a   odhalila tu potemnělou   stránku osobnosti,která je v   každém z nás...

Celá série lidských   příběhů a osudů   viděných přes   psychologickou poradnu paní   Hany. Vážné situace se   střídají
s   komickými - jejich účinek   na diváka zvyšuje dobré   herecké obsazení i režijní   práce Věry Chytilové.

Pokud budu parafrázovat jednu   větičku z filmu ... „ Ale   od toho přece zkušenost je !   Aby si to každý zkusil sám   ... „ Tak já ( za sebe)   musím konstatovat ... Ano,   zkusila jsem si to, ale ráda   bych svoji zkušenost s   „Hezké chvilky bez   záruky“ předala dál ...   nezkoušejte to :-))).