Farinelli

Srovnávat Farinelliho s   Formanovým Amadeem podle mě   není fér, větší smysl   dává konfrontace s   režisérovým pozdějším   filmem Král tančí. A v   tomhle souboji pro mě   Farinelli vychází mnohem   líp, má zajímavější   výpravu, pestřejší   exteriéry, příběh, který   mě víc oslovil a hudbu,   která mi líp pasuje.   Podobně jako v Král tančí,   tak i tady je ústřední   dvojice trochu nesourodá,   jeden z nich (v tomto   případě Farinelliho   starší bratr Riccardo) je   zneuznaný, závistivý a   nepochopený magor. Jeho   výstupy jsou občas   napotlamě, ale jako celek je   to solidně ukočírovaný.

Velmi sugestivní snímek a   teprve po jeho shlédnutí   jsem se pídil po tom, jak   vznikl a zjistil, že je to   převyprávěný osud   člověka, který skutečně   existoval. Když jsem   přečetl jeho životopis tak   se mi zážitek z filmu   ještě umocnil, a tak   posílám aspoň imaginární   poděkování Gérardu   Corbiau, jako scénáristovi a   režisérovi v jedné osobě.   Troufnu si říct, že i když   je Farinelli podívaná ve   "Formanovském   stylu", tak tvůrce filmu   od Formana určitě   neopisoval.

Skvělý snímek ze života   jednoho z nejvýznamnějších   pěvců. Jen se vše trochu   utápí v přílišných   emocích. Asi to vypadá, že   čím větší genialita, tím   větší odlišnost. Opravdu   dobrý film.

Vizuálně bohatý snímek   zachycující epizody ze   života slavného   zpěváka-kastráta, jednoho z   prvních skutečných   superstar, je bohužel opravdu   více vizuální než   popisný. Vyprávění je   místy nepřehledné a smysl   některých scén nejasný.   Významnou složkou filmu jsou   Farinelliho sexuální   eskapády, které však   nemají žádný historický   podklad a zřejmě slouží   jen k tomu, aby si i divák,   kterému barokní opera nic   neříká, přišel na své.   Téma kastrátství se pak ve   filmu řeší neustále,   často na úkor všeho   ostatního, včetně hudby a   zpěvu. Scénárista snímku   se historickými fakty spíše   inspiroval, než aby se   snažil o životopisné dílo,   zcela opominul některé   zajímavé okamžiky (např.   pěvecký „souboj“ s   jiným slavným kastrátem   Antoniem Bernacchim, u něhož   Farinelli nějakou dobu také   studoval) či jeho   španělský pobyt, kde na   královském dvoře strávil   celých 25 let, tedy většinu   své kariéry. Také vliv jeho   bratra patrně nebyl tak   velký, jak se snaží film   líčit, ale to je určitě   možné označit za autorskou   licenci. Trochu zvláštně   působí i to, že se v   operních scénách objevuje   sám, nikdy s ním na jevišti   nejsou jiní zpěváci. Sice   to má zřejmě navodit pocit   jeho výlučnosti, ale s   realitou to nemá mnoho   společného.