Egypťan Sinuhet

Veľmi dobrý film.   Historické kulisy a kostými   veľmi verné. Pred   niekoľkými rokmi som   čítala i knižku, ktorá sa   mi veľmi páčila. Najviac sa   mi páčili farebné parochne   egypskej kurtizány Nefer. A   na konci i červená parochna   manželky Horembeba.

intriky kolem faraona
Když zasurfuju po internetu a   pohledám ve filmové historii   díla vzniklá v roce 1954,   pak nezbývá než složit   poklonu. Skvělý výpravný   film s věrohodnými a přitom   poctivými, počítačovou   technikou nezasaženými   kulisami. Dějiny starého   Egypta jsou sáhodlouhé, zde   se jedná o dobu vlády velmi   kontroverzního vládce   Amenhotepa IV. (Achnatona),   manžela krásné Nefertiti.   Celý film vlastně   pojednává o tématu starém   jako lidstvo samo, o   zákulisních intrikách kolem   panovníka viděných očima   lékaře Sinuheta. Přestože   se nejedná o snímek právě   nejkratší, ani jeho   poctivých 140 minut   nedokáže obsáhnout vše, co   nám v knižní předloze   sdělil Mika Waltari. Po   herecké stránce je film   zcela poplatný své době, je   však bez problémů   sledovatelný i pro dnešního   diváka. Na to, že jsem na   tento snímek trefil   víceméně náhodně a vůbec   jsem neměl ponětí, že je   něco podobného natočeno,   jsem byl velmi mile překvapen   a rád doporučuji i   ostatním, především však   asi milovníkům filmů   historických.

Natočit děj tohoto   jedinečného a dějově   rozsáhlého a barvitého   románu na filmovou stopáž   139 minut a navíc v roce 1954   - klobouk dolů. I v dnešní   přetechnizované době se   jedná o skvělou podívanou.

Přiznávám, že knihu jsem   nečetla, což možná bylo na   škodu. Takhle mi příběh   připadal zaměřený   výhradně na to, jak jedna   ženská může zničit celkem   inteligentního chlapa. Je   pravda, že jako mladík, se   mi Sinuhet vůbec nelíbil.   Až jako dospělejší se   projevil a hlavně trochu   pochopil, o čem je život. A   že život v Egyptě nebyl   rozhodně žádné peříčko   a to ani pro faraony.
Výborný Peter Ustinov v   roli Sinuhetova sluhy a   skvělá výprava bez   počítačových efektů. Z   toho dýchala nostalgie   klasické filmařiny.

Hľadá sa slnko
Treba začať knihou. Od   Waltariho som čítal (okrem   niektorých poviedok) z   historických románov   Egypťan Sinuhet, Nesmrteľný   Turms, Riman Minutus.   Paradoxne jeho najslávnejšia   kniha mi príde najslabšia.   Pozor však, čítal som tie   knihy dávno, tak to píšem v   zmysle, aké som mal z nich   pocity. V Egypťan Sinuhet   začal písať tým svojím   pútavým a   nenapodobniteľným štýlom,   bolo to majstrovské, ale bol   to iba začiatok, ktorý   neskôr vycibril do   dokonalosti. Sinuhet bol taký   základ, navyše s určitými   náznakmi pozitív,   Nesmrteľný Turms bol už   iný. Tam ten román žil,   prostredie tajomných   Etruskov, pestré   dobrodružstvo, hutná   pestrofarebná atmosféra   Etrúrie a Stredozemia,   najsympatickejšia postava   kráľa Turmsa a na konci   mraziace vízie konca a tá   neuveriteľná vidina   oceľových vtákov na nebi   prinášajúcich skazu.   Majstrovský kúsok. No a   Riman Minutus bol snáď   najtragickejší a doslova   nihilistický román, ktorý   mapoval obdobie šialených   cisárov a tak trocha   poľudštil Neróna. Možno   jeho vrchol, ale bolo to   ťažké, desivé a ničivé   čítanie, poliati krvou v   arénach vzdor sa levom. Teraz   k Sinuhetovi, film verzus   kniha. Film je poplatný dobe   a čo ma najviac štve, tie   prehnané výkony hercov, dnes   by sme to nazvali   prehrávaním, akoby   odskočili z dosák divadiel a   snažili sa vo filme   predvádzať sa ešte viac a   vôbec zabudli na nejaké to   prirodzené hranie. Do toho   zbytočné naťahovanie   nepodstatných scén. A tu je   ten problém. Kým film bol   hlavne o ľúbostných   príbehov Sinuheta, kniha mi   prišla úplne o inom. Kniha   je hlavne otázka života a   Boha, na ktorú sa snažil   nájsť Sinuhet odpoveď. Je   to o panovaní Achnetatona,   vstavaní jeho monoteizmu a   vystavaní jeho mesta. O jeho   rozkvete a následnom páde. O   tom ako ušľachtilá   myšlienka nakoniec padá a   faraón ostáva nakoniec sám,   iba s vierou. Celé je to o   vzniku Atona a jeho   ideologickom boji s Amonom.   Ľúbostné pletky mi v knihe   neprišli nejako extra   dôležité a skôr ako   nejaké milostné vzplanutie   mi to prišlo ako spaľujúce   sebazničenie. Viď, že aj   hroby zapredám. Naproti tomu   film skoro úplne ignoruje   Atona a Achnetatona a ich   osudy a ich vzťahy so   Sinuhetom. Naproti tomu pol   filmu je úplne zbytočne   zabitého s Nefer. Takže asi   toť môj názor na film a   knihu. Ale aby som film úplne   nehanil, beriem, že vtedy   bola iná doba a mne moc tie   historické filmy nesedia,   musím uznať, že výprava a   niektoré triky celkom ušli.   Plus kostýmy, exteriéry i   interiéry, výtvarná zložka   bola ok