Důvěrný nepřítel

Ale jo mě se film líbil,   postupné budování napětí   a něčeho tajemného, ukázka   toho, že pokrok je dobrá   věc, ale né vše může být   100%. Nakonec testují se auta   bez řidiče, roboti dnes umí   uklízet a mluvit, počítače   a mobily jsou úplně jinde   než v letech třeba 1995 -   2005, ale všecko má dvě   strany mince. Konec byl   malinko přestřelený a né   už tak reálný, ale na naše   poměry, dobrá práce, zde se   jen přeci moc thrillerů s   nádechem sci-fi netočí a   také solidní technická   stránka a lokace.

Tak určitě... když se do   toho dá to   srdíčko...vznikne docela   dobrý hokej. Při sledování   mě na více místech   napadalo, že tohle jsem už   někde viděla, v malé   obměně. Více   cizojazyčných filmů už   téma domu řízeného   počítačem zpracovalo. I   když asi ne prvoplánově. No   dobře, tak máme taky něco   svého, domácího. Buďme   laskaví a tolerantní. Jen   ten Product placement by se   dal dělat trochu míň   okatě...
Jo, a ta   polorozpuštěná socha je   fakt zajímavá.

Mno, nebylo to nejhorší, ale   to finále (tedy jestli se   tomu dá říkat finále) bylo   odfláknutý. A i tomu   napětí jakoby něco   chybělo.

║Rozpočet   EUR1,300,000║Tržby   Celosvetovo $478,000▐ Nedá   sa uprieť snaha o dosť   originálny thriller, ktorý   dokonca má aj nejaké tie   slušné zvraty, či napätie.   Herecky to je troška   kostrbaté, hlavne úvod má   taký pomalší rozbeh ale   potom sa to zlepší.   Kamarátka hlavnej   predstaviteľky tam občas   zbytočne prehráva, je taká   okiepená. /60%/

Od filmu jsme moc   neočekával, protože   hodnocení nebylo žádná   sláva. O to víc jsem byl   překvapen. Zajímavý vcelku   originální příběh, dobrá   atmosféra a kvalitní výkon   Gabriely Marcinkové.

Upřímně,
když jsem si přečetl o čem   to má být, tak jsem si   říkal, že v českém   podání to nemůže dopadnout   dobře. Nakonec jsem byl   celkem mile překvapen. Dobře   natočeno, slušné herecké   výkony, celkem povedená   věc.

Československý Skynet
Československý pokus o   mystery thriller. Velmi   nezdařený. Nudná atmosféra   vystavěná na několika málo   hercích , jedné lokaci a   něčem co sami autoři   vlastně neumí popsat,možná   proto aby se tvářili   tajemně a sami sebe děravým   a nelogickým scénařem   neblamovali ještě víc, než   je toho divák svědkem u   jejich snímku.Snaha o   zápletku se míjí účinkem   z principu věci,poněvadž   film s tím vlastně   nepočítá.Manželské drama   kde je v hlavní roli dům se   dá těžko navodit domácími   spotřebiči.Záměr ukázat   nebezpečí zneužití nových   technologií je velmi chabý a   sráží celý dojem ještě   níž.Podivinský   soused,nájemný   "vrah" najatý   umělou inteligencí pod   dojmem emocionálního   vzrušení už dělají z   celého díla i trapnou   sci-fi.Propojení žánrů   vůbec nemá správnou ,   mrazivou , atmosféru.Celý   snímek je tak spíš   obrázkové leporelo zabalené   do pozlátka nějaké   filmařské inovace.   Píííp.Vypnuto.

Film sám o sobě trochu   připomíná prodlouženou   epizodu Aktů X a neni zas tak   špatnej, Mihalčínové   hraní jde dobře, námět je   fajn, ale všechno opět   zkazila ta trapná snaha   natočit univerzální   americkej film. Tvůrcům   proto doporučuju odstěhovat   se do USA a tam točit do   aleluja, nebudou muset   přepisovat nápisy z POLÍCIA   na POLICE a podobně a nebude   to ve filmu rušit.

Film jsem shlédl v rámci   ”mapování současné   české kinematografie“,   což je mé masochistické   hobby. Takže teď jsem seznal   kam ve své tvorbě kráčí   režisér Karel Janák. Ten se   po megaúspěšné   celovečerní prvotině   ”Snowboarďáci“,   kterýmžto opusem   ”udělal“ z   týnejdžrovské dvojice   Vojtěch Kotek a Jiří Mádl   české herecké hvězdy,   úspěšný model pokusil   ještě opakovaně vytěžit,   (už zdaleka né tak zdařile   ani úspěšně)   "Rockovákama" a   "Rafťákama".   Později se vrhnul na   pohádky. "Princezna a   půl království" byla   tuším letošní česká   štědrovečerní. A   úspěšně pokračuje,   (alespoň pro mne), ve zcela   nezajímavé tvorbě. Film   ”Důvěrný nepřítel“ je   pokus o rádoby napínavý   hi-tech thriller, ve stylu   (ne)sci-fi z blízké   budoucnosti. Mladá ”zlato   hipsterská“ manželská   dvojice zkušebně obývá   superluxusní vilu s umělou   inteligencí. Kterýmu   oligarchovi asi tak může ten   domeček ve kterém se   natáčelo patřit? Ovšem   dům, který má udělat vše   co svým pánům uvidí na   očích, (a že očima kamer   je doslova prošpikovaný), od   snídaně, po automatické   zatopení v krbu, jim začne   dělat i to, co jim na očích   nevidí. Ještě tak scéna,   kdy paní domu ”udělá“   masážními tryskami ve   vaně, má svůj humorně   erotický půvab, ale zbytek   filmu je nuda nuda šeď   šeď. A celá ta story je ve   scénáři velmi logicky   děravá, ako rešeto. To je   jediná další zajímavost   filmu, že v něm hrají dvě   lepé slovenské herečky,   (zřejmě proto, aby se   posílil   komerčně-federální   potenciál filmu). Paní domu   hraje Gabriela Mihalčinová a   její kamarátku pak Zuzana   Porubjaková. On vůbec celý   film je hodně   ”slovenský“, přišlo mi   že víc herců je v něm   Slováků, než Čehúňov.   Gabriela Mihalčinová má ve   filmu i celkem dost   odhalených scén, to jsou ve   filmu ty zajímavější, i   když podané obligátně   nezajímavým způsobem. I   Zuzanu Porubjakovou film   trochu poodhaluje, ale tu   méně. Škoda, mně by se to   asi líbilo víc obráceně   :-P Pokud jste milovník   ženské slovenské krásy,   tak je to asi jediný důvod   proč film vidět. Jinak   milovníky moderních   technologií asi neoslní,   leda tak milovníky   sterilního bytového   pseudoluxusu. A čím by mohl   být film zajímavý pro   ženy? Leda tak Vojtěchem   Dykem v hlavní mužské roli.   To je prý ženský idol.   Ovšem mě, jako nudně   heterosexuálního cis muže,   jeho herecký výkon nijak   nezaujal.

Důvěrný nepřítel je jen   dalším rozporuplným   příspěvkem do tuzemské   kinematografie. Doplácí mimo   jiné do značné míry zase   na ten nešvar, kdy si   režisér (potažmo producent)   myslí, že je zároveň   nejlepším scenáristou. Ani   se mi nechce pro příklad   vypisovat některé   nelogičnosti, které přitom   leckdy měly být nečekanými   twisty. Ty se totiž musí   spíše vidět. Je to škoda,   protože ta první polovina   opravdu není marná,   některé nápady by bývaly   stály za rozvinutí a   Gabriela Marcinková   očividně nechtěla dopustit,   aby Důvěrný nepřítel   skončil kdesi téměř na   dně propadliště dějin.