Drakula

Jako film to bylo   vynikající. John Badham   velmi přesně vystihl   atmosféru a udržoval film v   tempu a stupňovaném   napětí. Kamera byla dokonale   trefená a Frank Langella byl   opravdu dėmonický a   uhrančivý Dracula. Sir   Olivier v roli Van Helsinga   nepotřebuje komentář.   Celkově určitě   zdařilejší verze než ta   následující s Gary   Oldmanem, Keanu Reevesem a   Anthony Hopkinsem. Dvě   hvězdy jsem dal dolů jen za   poněkud bezohledné   nakládání s literární   předlohou. Výměna Miny a   Lucy byla z mého pohledu   samoúčelná.

Sexy Dracula v podobě   Langelly, mimo to výborné   herecké obsazení Trevor Eve,   Laurence Olivier, D.Pleasence,   a pohledná Kate Nelligan. K   tomu i malé úpravy v   předloze, a další horor z   roku 1979 je pro milovníky   tohoto žánru k dispozici

Dracula
Netradiční pojetí Draculy -   záměna Lucy za Minu mi   upřímně vůbec nevadila,   protože ač jsem fanouškem   Brama Stokera a jeho knižní   předlohy, vždycky jsem měla   raději Lucy než Minu a tak   jsem byla ráda za to, že je   Lucy hlavní hrdinkou filmu,   dalo by se říct, že tento   film vytěsnil všechny   okolní postavy jako je   Jonathan Harker nebo Van   Helsing což popírá samotné   zpracování knihy, ale tak   budiž. Film, který se spíš   než příběhem může   pochlubit hereckým obsazením   a hlavní hvězdou byl   samozřejmě Frank Langella,   který byl v roli hraběte   Draculy perfektní. Jinak   nelituji, že jsem film   viděla, ale raději se   navrátím k filmu Dracula z   roku 1992.

Bez ohledu na věrnost ke   knižní předloze bylo toto   filmové zpracování   vynikající a rozhodně   patří ke klasice, které si   zaslouží pozornosti.   Svedení a poté zakousnutí   se do své oběti s takovým   ztvárněným romantismem se   jen tak nevidí. Skoro jsem mu   záviděl. Děs a hrůza se   pro současného diváka   téměř vytratila, ale to už   u starších filmů tak   bývá. Vyprávění   příběhu jde lehce kupředu   a nijak nezadrhává. Filmový   zážitek rozhodně zanechá.

U tohoto Drakuly by měla být   poznámka: volně podle   předlohy Brama Stokera, slovo   volně zvýrazněné třemi   podtržkami a velkým   vykřičníkem. Chápu, že   každý autor touží zaujmout   svým osobitým pojetím..   Potom záleží na tom jak.   John Badham pojal draculovskou   klasiku stylem…“tlačit na   pilu“ – bez nabroušené   pily(a bez pravidla ukázat   Draculovy špičáky).   Prohození Miny „Van   Helsingové“(považte: ta   zaslepenost) s Lucy… ale i   mnohé jiné závažnější   zásahy, které už nelze   přehlédnout; a o co   obsáhlejší změny se   pokouší, tím rychleji se   vytrácí míra tolerance.   Jakékoli „inovátorství“   podobného ražení   nezachrání ani tak zvučná   jména hereckých   představitelů, jakými jsou   Laurence Olivier, nebo Donald   Pleasence. To je smutná   bilance pro tak vděčný a   stále přitažlivý námět.